Co je po jméně?

Seděla u táborového ohně vedle svého souseda a zírala do plamenů. Z lesů kolem chaty dýchalo ticho a klid.
“Dochází dřevo. Zajdu pro něj,” nabídla se.
“Seď,” zarazil ji soused. “To je mravenčí práce… Respektive Mravencova,” ukázal na vysokého kamaráda, který se vracel z kůlny s košem polen.
“Ferda?” zeptala se pobaveně, když si všimla, jeho šátku kolem krku.
“Kdepak, Robert.”
“Oh, stejně jako ty,” přikývla.
“Počkej…” podíval se na ni zvláštně. “Moje jméno není Robert.”
Otočila se na něj tak rychle, až se jí udělaly mžitky před očima a nepříjemně se jí připomněl nedávný otřes mozku. Konsternovaně zamrkala.
“Cože?”