Nečekané dilema

Sedí tu přede mnou,
tváří se nevinně,
přestože je oděnná,
jen v rouše Evině.

Nevím, zda pokárat,
či poklonou ji poctít,
v rozpacích přemítám,
co bude se po mně chtít.

Ona v klidu si sedí,
avšak téže mě pozoruje,
zpříma na mě hledí,
a já stále nevím, o co tu jde.

Mám ji snad zahalit,
či před její krásou se sklonit?
Přišla mě omámit,
já nevím, zda mám si to dovolit.

Jak siréna volá mě,
Její tělo nahé,
její vlasy plavé,
pohled upřenný do mě.

Toužím se dotknout,
zahodit ostych, rozum,
musím se rozhodnout,
doma dnes mám být v osm.