Ve Smrťově domě je místnost plná šumotu. Plná přesýpacích hodin. Každý den (dny tu nejsou, ale rozumíte, co myslím) sem Smrť přijde, sebere všechny hodiny, kterým dochází čas, ergo lidský život, a vydává se do práce. V nedávné době začal chodit se servírovacím vozíkem. Hodin totiž přibylo.
ZHORYNAHOR? BARBAR LUCIÁN ZHORYNAHOR?
"Ty seš... Smrť?"
ANO.
"Takže jsem mrtvý?"
EHM... NE.
"Tak co tu děláš?"
V RÁMCI TEORIE O PRINCIPU NEURČITOSTI A KALHOTÁCH ČASU NEMUSÍŠ BÝT MRTEV.
"Cože?"
ZAPOMEŇ NA TO.
Smrť zmizel.
Někomu to nevysvětlíte. Někdo to už ví dávno.
ZDRAVÍM, VELITELI.
Elánius kývl hlavou, zcela soustředěn na hledání dalšího úchytu ve skále.
NENECHTE SE VYRUŠOVAT.
"Nebojte, nenechám."
Ale není to vždy jen o práci.
Smrť zaklepal na dveře.
"Dále. Ah, to jsi ty."
DOBRÝ DEN, PANÍ ZLOPOČASNÁ. UŽ MĚ TO ZASE ZLOBÍ.
Smrť natáhl ruku.
„Tu kosu bys měl používat střídavě. Nebo aspoň nosit teplé prádlo!"
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
(^U^)
Dain
Ta poslední návštěva je naprosto famózně kanonická :-)
Skvěle napsané. :)
Alexka
Skvěle napsané. :)