Poslední...

Špičkami prstů jsem svírala malou červenou pilulku. Tak malá a tak mocná. Polknutí a...
Zatřepala jsem hlavou a vyhlédla jsem ven na záplavu domů mezi kterými se propéltaly asfaltky. Vyrůstala jsem tam, ale pořádně jsem znala jen lidi z paneláku. Nikdo z těch lidí ale neznal mě. Já byla vždycky ten závoj vlasů, co proletěl kolem. Ani si nevšimnou, když to teď udělám... Když...
Naposled jsem pohlédla na pilulku. Připomínala mi bonbonky u tety, kterými jsem se vždycky málem zadusila. Přivolávaly smrt. Zvláštní náhoda...
„Poslední bonbonek.“ konstatovala jsem a vsunula si prášek do úst.
Konec.
Blízko.
Až moc.
Přímo... tady.