Není malých věcí

Nevěděl, jak dlouho se už plahočil pouští. Dny nepočítal. Jeden byl jako druhý. Voda došla, přesto šel stále kupředu, aniž vlastně věděl proč.
A pak ji spatřil přímo před sebou. Gumičku. Malou růžovou gumičku do vlasů. Ležela tam jen tak, klidně a pokojně.
Tohle je tedy odpověď na jeho prosby? Gumička? Nejprve ji chtěl vzteky odkopnout, ale zarazil se. Gumička vypadala, jako by ji sem někdo položil teprve před krátkou chvílí. Kolem dokola však nespatřil jedinou stopu.
Nechtěl ji tam nechat jen tak ležet. Jak ji vzal do prstů, zatočil se s ním svět. Probral se doma. Bylo to přenášedlo.