Pohádka pro klauna očkatého

Vysoko nad hladinou už vyšel měsíc a malincí klauni očkatí se shromáždili kolem velké modré medúzy.
„Strejdo, bude pohádka?“ vyzvídal ten nejpruhovanější.
„Bude, vy malí klauníci – pozorně poslouchejte. Za sedmero korály a devatero vlnami žil jeden klaun očkatý, říkali mu Marlin, měl svoji sasanku a synka jménem Nemo...“
.
.
.
„Jaké z toho plyne ponaučení?“
„Ale strejdo, vždyť jsi nám ještě nic neřekl!“
„Medúza nikdy neříká příliš mnoho, ani příliš málo, sama určuje, co je správně.“
Klaunci se mračili. Strejda vířil chapadly.
„Ale jinak poučení zní – poslouchej, nebo se nic nedozvíš.“
A pak šly děti spát, protože strejda Gandalf má vždycky pravdu.