Tulák

V tichu zimy pod lampou tulák stojí, 

ve stínech se skrývá, noc ho tiše hojí. 

Vánoční kouzlo a smích plní sál,

jeho čas tiše, nenávratně odplul dál.

Z oken jde smích a vřelý jas,

hřejivý zvuk koled plyne v čas.

Unavený krok a potom pád, 

v kapsách prázdno, v srdci chlad.

Vzpomínky pálí, řežou jak led,

chce se vrátit zpátky, a to hned.

Domov a veselí bývaly kdysi dávno,

teď už jen ticho, mráz a prázdno.

U starého mostu sedá si níž, 

dívá se vzhůru, tam hvězdy jsou blíž. 

Ze sněhu šál, tichý a bled, 

Vánoce skončily, zůstal jen led.