Ráno v Han-jüan

Zbytečně spěchal – nový případ byl jen hloupá vražda, ke které se vrah přiznal dřív, než soudce dorazil. Přesto ho podivně rozechvěla, rozladila, brutální, krvavá záležitost, kvůli které zmeškal i svůj ranní čaj.

Chvatně se ubíral zpět, vědom si všech odložených úředních povinností, v rychlosti cestou zhltl misku nudlí, horkých tak, že mu spálily hrdlo. 

Noční hádka s První dámou, ranní zbytečná vražda a k tomu to odporné podnebí, neustálé mrholení, vsakuje se do šatu, do duše, do mysli. Hnusný svět, pomyslel si a pak se prudce zarazil: Z chodníku vyrůstal drobný kvítek, orosený deštěm. 

Když pomine spěch, oko uzří krásu.