Výročí

Po sedmi letech...
Ta místa se vůbec nezměnila.
Jen v tom že tenkrát, když jsme zde vybojovávali tu největší bitvu svých životů, byl všude napadaný sníh.
Teď v plném létě zde všechno kvetlo. Keře podél cesty byly obtěžkány záplavou opojně vonících květů. Mezi nimi jako stráže stály vesele se třepetající břízy.
Kočár nás pohodlně vyvezl až k bráně.
Ta byla otevřená, křídla pevně zaklesnutá do trávy a květin.
Jen jedno místo bylo stále ještě holé a holé zřejmě i zůstane.
Dali jsme tam růži.
Jen jednu za tu ubohou duši.
Na místo, které kdyby bylo hrobem, neslo by nápis Dracula.