Není růže bez trní, to je věru jisté, slyšte píseň o zemi, kde žijí optimisté

Byl kdys kdesi jeden svět, krásný jako z růže květ.
Kdo tam čekal na ráno, měl na růžích ustláno.
Lidem z toho království růží voní kůže,
kdokoli tam seje sny, tomu kvetou růže.
Růže duši očistí, mluví vlastní řečí,
láska kvete v každém věku, o tom růže svědčí.
Přátelům dej růži žlutou, přeješ-li jim zdraví,
růžolící jsi-li vděčný, zákon zdejší praví.
Spiritismus a nevinnost znakem těch co sází bílé,
obdiv, vášeň a uznání v oranžové, pro tvé milé.
Lidé objevili zradou tuhle zemi vílí,
od doby co růže kradou, víly ztrácí síly,
neboť každý zvadlý květ ničí jejich křehký svět.