"Nechápu, co ti na tom tolik vadí," Lucien přecházel sem a tam před hlavičkou ve stínu stromu, na které seděla Laureen.
"Lhal jsi mi. Nebo jsi mi alespoň část pravdy zamlčel a to je skoro horší," Laureen mluvila ke špičkám svých bot a odmítala se na něj podívat. "Proč jsi mi neřekl, že jsi pánem největšího panství v téhle části země."
"Vždyť ty jsi mi taky neřekla, že jsi třetí dcera markýze," Lucien zvýšil hlas v rozčílení. "Nikdy přece nezáleželo na jménech, nebo přídomcích. Kdyby růži nazvali jinak... Pořád jsme to my - na tom jediném záleží. Jménem se nic nemění."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit