Zmateně podupával a pohazoval hlavou. Chtěl prohlédnout tmu, kterou byl obklopený, ale neviděl nic. Nebál se. Jen ničemu nerozuměl.
Náhle jakoby něco uhodilo na strunku vzduchu, zem se zachvěla a on cítil, jak jeho srdce začalo broukat do rytmu. Pak i on uslyšel.
Znělo to jako hukot vod, šumění lesů, skřípění větru a zpěv ptáků. Ale bylo v tom mnohem víc. Jakoby země zpívala a vše se přidávalo. Každá buňka v jeho těle zněla v té všeobjímající písni.
A vyšlo slunce. Spatřil ho. A najednou chápal, čemu nerozuměl. Ano, jeho může následovat. Byl to on, kdo zpíval. Kdo ho probudil.
Nahrazuji téma č. 4 Alfasavec.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
A to je Alfasavec jako hrom!
Rya
A to je Alfasavec jako hrom! :-)
Moc pěkné!
Není alfasavce nad Aslana. :)
Lee
Není alfasavce nad Aslana. :) Díky.
Krásné, moc. Tuhle zpěvnou
Esclarte
Krásné, moc. Tuhle zpěvnou část mám tak ráda a tohle je snad ještě krásnější než originál.
Já taky, jak jsem si znovu
Lee
Já taky, jak jsem si znovu přečetla Čarodějova synovce, chtěla jsem si o ní napsat.
(Že je to krásnější než originál bych si opravdu tvrdit nedovolila, ale děkuji.)