Figuríny

Probouzeli se, opouštěli svá důstojná vězení a procházeli městy. Těmi prvními, městy lidí. Živými, živelnými, radostnými i nenávistnými. Byli hrdí, že mohou být jejich součástí, že celé dny a noci cítí, vidí, vnímají všemi kamennými póry. Že jednou za pětadvacet let procitnou.
Tu noc poprvé spatřili je. Bílé nebo pastelové, bez očí, bez výrazu, někdy jen sebevědomé končetiny razící si svou cestu ulicemi. Byli z druhých měst. Měst toužících proniknout na povrch a vzít si po čem jen jejich němí obyvatelé baží. Nikdo neví, co to je, a ptát se nemá smysl. Nemají uši, ani srdce, která by pochopila slova.