Hostinec U Bídáka XIV.

Bylo to normální odpoledne jako každé jiné. U Bídáka bylo narváno, chlastalo se a holky na patře měly o práci postaráno. Bohužel idylka tady nikdy dlouho nevydrží. A opět se to potvrdilo.
Po příšerném řevu se rozletěli dveře a Bídák za sebou táhl cotase, který si přidržoval rozkrok a byl rád, že stojí. Čímž se vysvětlil předchozí řev.
„Tak jsem si myslel, že jsme se domluvili jasně. Nikdo mi nebude chcát na zdi hospody. A jestli vy hovada potřebujete písemnou smlouvu, tak si můžete být jistí, že už nebudu tak hodný a místo kopnutí do koulí vás vykastruju,“ zaječel Bídák.