Pokračování drabble - Starý začátek
Vyrazili jsme okamžitě.
Věděl kam jí, koho sebrat a odtáhnout do vily.
Upevnit kolem jeho paží okovy.
Pečlivě zamknout dveře a konečně jít spát.
Probudily mě někdy kolem poledního.
Tiché výkřiky bolesti.
"To snad není pravda," zavrčím rozladěně.
Vyhrabu se z postele, natáhnu na sebe župan a oddupu dolů do sklepa.
"To s tím nemůžeš počkat alespoň do setmění? Někdy bych se ráda prospala," zasupím ve chvíli, kdy scházím schody.
Vím, co dole najdu.
Markuse, jak vyřezává do mužových zad jeden ze svých obrazů.
Byl skvělý malíř, ale teprve se skalpelem a lidskou kůží dokázal naprosté divy.
Jeho soukromé umění.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit