Druhé povzbudivé povídání: Jak si najdete čas na psaní (zvlášť když je ho málo)?

Co se týče času, právě jsem s překvapením zjistila, že tu bylo první povzbudivé povídání, o čemž jsem doteď neměla tušení, takže asi tak :-)
A zdravím Vilmu, jestli si to sem přijde přečíst, těšila jsem se, až se objeví

Já to mám se svojí momentální nespavostí snadné.. snad díky ní mám zatím napsané všechno. Bohužel už mi to nevychází na čtení (přece jen občas upadnu v královské ložnici do komatu) takže to budu dělat az v květnu.

Dneska kradu spánku. Zív. A to píšu jenom komentáře.

Jako spousta z vás taky kradu tomu, co se nechá. Což je především spánek a domácnost a podle toho to vypadá. Momentální uspávací rituál, kdy vedle batolete ležím ve tmě a tichu nějakých deset, patnáct minut, má občas na svědomí základní promyšlení tématu. Nebo sérii blažených mikrospánků s mikrosny ;)

Já jsem povahou lemra, takže já mám na všechno dost času. Ne, samozřejmě čas na psaní kradu, kde se dá. Někdy spánku, někdy domácnosti, někdy zahradě. Záleží na tom, co se dá odložit a co se odložit vážně nedá. Je to hodně o organizaci, motivaci a zodpovědnosti. Ale také mám chvíle, kdy je nápad silnější než cokoliv jiného, a to pak jen a jen píšu. Velkou roli v tom hraje soustředění. Když se někdy dívám na polovičáka, trochu mu závidím. Dokáže se soustředit na jednu jedinou věc a všechno ostatní jde stranou. Dělá prostě tu jednu věc, kdežto já si vždycky naplánuju, jak v mezičase u jedné činnosti udělám ještě druhou, třetí, atd. Prostě si tu pozornost tříštím. A to se pak píše těžce, když si říkáte, že za chvíli dopere pračka...

No, je to rok co rok trochu jiné, dle toho kdy vyjdou Velikonoce, jak to je se školou etc. "Studium" to tenhle rok schytalo asi nejvíc, seznala jsem jej nejméně podstatným mezi všemi ostatními událostmi (ještě spolu se spánkem, no...), takže vesele píšu v době, kdy bych se měla učit na chemii, němčinu atd. Ale je pravda (čímž ještě trošku odpovídám na minulou otázku), že škola je taky docela dobrý inspirátor, občas mě tam napadnou věci, na které bych jinak ani náhodou nepřišla.

Ukrádám škole, což dokonale odpovídá mé líné, prokrastinacimilující povaze. (Nejsem v tom úplně sama, nebo jo?) Jinak se omlouvám, protože letos mě DMD draplo nejméně za všechny roky, které jsem zažila. Dřív se mi nikdy nestalo, že bych šla spát, znala téma a netrápilo mě, že jsem ještě nic nevymyslela. (Většinou to večer vymyslím, ale i tak.) Proto se omlouvám za zoufale nedbalé nečtení a nekomentování, jsem v tom letos úplně hrozná.

... z rodiny, spánku, ale i špatných návyků! Proč tak spěcháš z hospody? Ále, musím psát drabble!

Letos je toho času opravdu málo. Vracím se z práce kolem páté a většinou hned oblékám monterky a jdu rekonstruovat byt :). Na druhou stranu, při spárování dlaždiček nebo podobné bohulibé činnosti si obvykle vymyslím celé drabble a potom jen na deset minut skočím k počítači a napíšu ho. Bohužel tím utrpělo hlavně komentování, které nemám kam vecpat.

Poslední roky se mi potvrdilo, že čas je opravdu jenom iluze a zástupný problém. A moc děkuji dámám za jejich povzbudivá slova, ačkoliv je to o čase, odkapává z toho takový podivný klid.

Najít si čas na psaní je u mě jednoduché. Většinou ho mám večer od osmi do desíti. Přítel má naštěstí zálibu ve sledování seriálů a filmů všech možných (nebo spíš nemožných) žánrů a tak je rád, že má klid a může se dívat, aniž by mu do toho někdo kecal.
Spíš mám problém v tom, že denně nejsem schopná napsat víc než jednu kapitolu. Netuším proč, ale jakmile jednu ukončím, tak je konečná. I když před sebou vidím scény z dalších kapitol, tak to prostě na papír nedokážu dát a musím si zase počkat na další den. Někdy se poštěstí a napíšu za den dvě nebo tři kapitoly, jenže pak zase nedám týden nic.

Čas by se našel, nemít čas je většinou jen zástupná výmluva, horší je ta prokrastinace. Ono se hezky řekne "nemám čas psát, protože musím vytřít, vyprat, uklidit, natřít poličky", ale ve skutečnosti to bývá výmluva. Ono totiž už jen to začít psát bývá takové krušné - sednete k notesu nebo počítači a slova nikde. Což je pochopitelné, je třeba překonat ten vnitřní blok "a co když to bude blbý, radši si půjdu ještě udělat kafe, neměla bych si k tomu otevřít víno, jé hele kočku bych mohla učesat".

Ono je psaní jako takové a psaní do DMD. DMD si prostě hodlám užít, i kdyby na sůl nebylo (jakože potom v květnu moc není).
Co se týče ostatního psaní... no tak to když se takhle jednou za pět let dostaví nápad... někdy to jde a pak nemám problém sedět nad tím do rána a druhý den zas, ale někdy to nejde a jelikož nejsem schopná pokračovat, dokud předchozí odstavec nepovažuju za přijatelný, většinou slavné psaní spočívá v tom, že veledílo leží na liště a občas ho otevřu a něco tam smažu. Což mě dost štve, ale poslední dobou to prostě nějak nejde

u mne je trochu problém vždy včas zjistit téma (díky, brácho, za spolupráci a zasílání SMS)a najít připojení na internet (mám jenom "hloupý" telefon; teď zrovna stojím na ulici vedle (zavřené) cukrárny s deštníkem nad sebou i počítačem). Proto také moc nekomentuji, i když bych ráda (vždy stihnu přečíst jen několik drabblat okolo; po skončení DMD si ale texty tisknu po autorech a čtu celé prázdniny). Mám taky spoustu práce, ale čas na šrotování tématu v hlavě se vždy najde - na procházce, v metru, na nákupu, před spaním ... musím říci, že jsem se za těch několik let už docela vycvičila a většinou mne něco napadne (když ne, tak se snažím nepsat "mermomocí"). Musím končit, začíná foukat vítr, odfukuje mi deštník ...

Na psaní celkově si čas udělat neumím vůbec, ani na diplomku. Na psaní DMD ale jako na jediné velmi lehko, prostě to jinak nejde - jakmile vyjde téma, začnou mi v hlavě ťukat nápady, pak scény, pak konkrétní formulace a pak to musím napsat. Samotné napsání pak většinou trvá chvilku, a pak už jenom dlouho uřezávám přebytečná slova (vždycky, hodně) a hledám "soundtrack".
Občas samozřejmě v rámci tohoto hledání na přeskáčku skouknu třeba celý Tmavomodrý svět, protože když už jsem si ho pustila, musím se podívat na všechny oblíbené scény :)

Čas ubírám tam, kde se nechá. Krapet mně v tom pomáhá nespavost, zvyk každý večer nakouknout na Facebook a najednou zjistit, že je hodina pryč, a časté chození z práce kolem šesté nebo sedmé večer, po kterém už nemám energii kamkoli chodit, pokud s pauzou na nezbytnosti (večeře, nákup, domácnost atd.) nepokračuji v práci.

S tímhle naštěstí nemívám problém. On se ten čas vždycky nějak najde, i kdybych měla psát třeba jen deset minut denně, pořád je to lepší než nic. :-) Přesto děkuji za povzbuzení!

Abych pravdu řekla, vlastně na tomhle moc povzbudivého nevidím... Ani nevím, co by se k tomu dalo říci. Jak o tom ale přemýšlím, problém nevidím tak moc v nedostatku času jako takového, spíš v tom, že se nedostaví správný nápad večer ani ráno a potom už třeba není moc času na to, podrobně o tom přemýšlet a pořád se vracet k tomu, co se dá napsat smysluplného o makovicích a kdo by mohl v jaké situaci mít plán B, tedy aby to nebylo jenom béjébé. Další potíž je někdy přístup k internetu, tedy pro nás zbývající, co si ještě nenosíme internet v kapse. Ale když je dobrý nápad, tak je možné si ho aspoň dopředu promyslet nebo nejlíp napsat na papír. Větší potíž je, když chci vypadnout na déle než jeden den, pak mi prostě večer musí téma někdo poslat.

První povídání jsem nějak prošvihla, tak aspoň tohle :)
Pro mě najít si čas na samotné napsání není takový problém, zvlášť letos to zvládám docela dobře :) teda, hůř než v prvních letech, kdy jsem na to měla všechny ty cesty do školy a zpátky s chytrým telefonem v ruce, a všechny noci, který jsem klidně mohla probdít, protože jsem tím nikoho nerušila, ale zase o dost líp než loni, kdy jsem z mnoha důvodů byla totálně mimo a nepoužitelná a v hlavě měla totální zmatek a nakonec jsem pravidelný psaní vzdala. Takže letos si to spíš užívám :) ale na druhou stranu, myslím, že čas jako takový problém až tak není. Problém je všechno to předtím: něčím se inspirovat, najít správnou myšlenku. Dřív jsem si neuvědomovala, kolik duševní aktivity to vlastně vyžaduje. A když člověk vejrá do práce, nemůže se pořádně soustředit na rodící se nápad, takže je to vždycky jedno na úkor druhého.. navíc se mi nejlíp píše v noci, což letos úplně nezvládám (bydlení v garsonce má svoje nevýhody, například že svícením ve tři ráno moc nepotěšíte toho spícího chudáka vedle vás :D).
Ale stejně si nestěžuju. Až jednou budu mít malý děti, jo, to bude horší :) obdivuju všechny maminky malých dětí, co to tady zvládaj.

Já o těch povídáních vím, ale v dohánění čtecích restů byly až na posledním místě.
Přiznávám bez mučení, že pokud nejsem sama, nenapíšu ani písmenko. Naštěstí jsem skřivan. A ráno po šesté hodině už je se mnou jen pes. Pracuju doma a když chci něco psát, přesunu prostě práci na odpoledne.
Jo a taky se snažím procházky nekrátit :-) A nejen proto, že u borderkolie by se mi to mohlo vymstít.

Je to naprostá pravda, že času je pořád stejně, pod to se podepisuju. Takže je to "jenom" otázka správného přeskupení a priorit. Bohužel to je problém, to správné přeskupení a taky neprokrastinovat.
A taky je pravda, že nejvíc toho člověk (platí teda u mne osobně) napíše trochu pod tlakem - když mám pocit, že mám fůru času, mám tendence jím mrhat.
Mám osobní denní limit 2000 znaků aspoň, napsat cokoli, ale hlavně psát. Bohužel, na jiné koníčky už čas není. člověk nemůže mít všechno. A nejdůležitější hlavně je mít podporujícího a tolerantního partnera - kdyby můj manžel nechápal, že píšu a nepodporoval mě v tom i za cenu, že to odnáší naše domácnost, psát bych nemohla. Tímto mu vzdávám velký a upřímný dík!

Číst letos zvládám jedině díky tomu, že mám tablet, u toho nočního kojení toho člověk přečte... ;-)

horší je nálada. Když nemám náladu a jsem unavená, nenapíšu ani řádku. Nebo když řeším důležitější věci, které mě pohltí, potom taky nic nenapíšu.
Když mám času na psaní málo, jsem schopná psát i v jedoucím autobuse. Nebo při lezení do kalhot a výměně ledu na rybičkách (jsou mrtvé, netřeba se bát;-) ).
Prostě kdykoli a kdekoli. I kdyby to mělo být o půlnoci nebo cestou od zubaře.