04 - Pepíček

Někomu zeď poškrábou při stěhování nábytkem.
Některá zeď počká, až budou mít děti nerušenou chvilku s dobře ořezanou pastelkou.
Do našich omítek si špičkami růžků ryjí vzkazy jednorožci.
Obzvláště aktivní je v tomhle směru jednorožec Pepíček. Rád promýšlí složité obrazce, kterými oživuje každou stěnu, na kterou narazí. Ty nejlepší do zdí skutečně vyryje.
Když skončí s tvůrčí prací, postaví se před zeď a kochá se. Na tom by nebylo nic špatného. Kdo jiný než umělec by si měl umět vychutnat krásu a harmonii? Problém je v tom, že na konci každé rytiny má Pepíček roh pokrytý omítkovým prachem. A jak říkají všechny jednorožčí maminky: “Když si nebudeš svůj roh dobře čistit, dá se ti do něj rohožrout!”
Maminky mají vždycky pravdu. Ty jednorožčí obzvlášť. Jenže umění jednoho unaví. I když je jednorožec. A tak si Pepíček svůj zaprášený roh už mockrát jen tak ledabyle otřel o gauč a šel spát. Té malé dírky, která se objevila v místě, kde se jeho roh vynořuje z hřívy, si nevšiml. A popravdě, omítkový prach ji hned ucpal.
Nejdřív se nedělo nic zvláštního. Pepíček sedával před stěnami, přemýšlel a jednou za dva tři dny se pustil do práce. Vyryl překvapivě dramatické panorama nad balkonové okno, jemné zátiší s tropickými květy ke sprchovému koutu a odvážnou abstrakci mezi botník a vstupní dveře.
Pak to přišlo.
Pepíček chtěl do spar mezi obklady v kuchyni vyrýt svůj oblíbený recept na sušené sedmikrásky s pampeliškovým přelivem. Opřel se špičkou rohu o zeď a roh se ohnul, jako by byl z gumy. Pepíček se lekl. Zkusil to ještě podruhé a pak i potřetí. Nic se nezměnilo.
Roh ho zradil.
Naštěstí v naší lékárničce bydlí moudrý jednorožec Jonáš. Utřel Pepíčkovi slzy a pak mu velice pečlivě omyl roh dezinfekcí. Podařilo se mu přitom objevit tu malou nepovšimnutou dírku, která to všechno způsobila. Tou dírkou se do Pepíčkova rohu dostal rohožrout. Celou tu dobu hlodal a hlodal, až skrz roh prohlodal celou síť chodbiček.
Jonáš je skutečně moudrý jednorožec. Hned věděl, jak problém vyřešit. Na konec stříbrného drátku připevnil zrnko cukru a po-ma-lu ho do dírky v rohu zastrkoval. Když se konec drátku dostal až k rohožroutovi, šťouchl ho do zadečku. Rohožrout cukrovému zrnku neodolá. Jak ho ucítil, hned se do něj zakousl. Na to Jonáš čekal. Rychle drátek vytáhl a rohožrouta zavřel do sklenice.
A tak to dobře dopadlo. Pepíček si od té doby opravený roh pečlivě čistí nejmíň dvakrát denně. Rohožroutovi vyrobil pohodlné terárium a každý den mu k jídlu nosí ty nejlákavější drobečky, které u nás na podlaze najde.