11. Cizinec v cizí zemi

Když se vrátili do hotelu, největší budovy v celém Vallé, který jejich patnáctičlenná výprava celý zaplnila, Nerissu velmi překvapilo, když viděla cizince z tržiště, jak mluví s profesorem Ostergaardem.
„A tady jdou naši asistenti!“ zvolal Ostergaard, když si všiml jejich trojice. „Objevil se tu starý známý, Philip Rowland. Philip nám kdysi dávno pomáhal na stanici jako kuchař a děvče pro všechno. Philipe, tohle jsou Benoit Auclair, Jimena Ortizová a Nerissa Kleinová, dcera Lea Kleina.“
Druhým dvěma Philip nevěnoval pozornost, zaměřil se na Nerissu.
„Chceme mít potomstvo od všeho, co je krásné,
aby květ krásy zde nikdy kvést nepřestal,
nýbrž až dozraje, až opadne a zhasne,
aby zas dědic nes památku jeho dál,“ zarecitoval.
„Prosím?“ zamrkala Nerissa a cítila, jak jí do tváří stoupá horko.
„Jeden starý sonet. Váš otec byl skvělý člověk, proto doufám, že vy ponesete jeho odkaz dál,“ vysvětlil Philip. „Svět vždy potřebuje víc takových jako byl Leopold Klein.“
Nerissa sklopila oči a neodpověděla.
„Ach, omlouvám se, uvedl jsem vás do rozpaků,“ vyhrkl Philip. „Už raději přestanu. Kde plánujete rozbít tábor?“ otočil se k Ostergaardovi.
„Na místě staré stanice,“ odpověděl Ostergaard. „I když nevíme, jestli se nevydáme někdy i sem na Decimu.“
„Výborně, tak to se možná zastavím na návštěvu,“ slíbil Philip.
„Jak dlouho jsi na ostrovech?“ zajímal se Ostergaard.
Philip se zasmál, jako by Ostergaard řekl nějaký dobrý vtip. „Už dlouho. Na viděnou, profesore, slečno Kleinová,“ pokývl jim na pozdrav. Po cestě ven z hotelu si pohvizdoval jakousi písničku.
„To bylo divné,“ zamumlala Jimena.
Nerissa s ní pro jednou musela souhlasit.