14. Harampádí

Otto se vztyčil. Pár kroků ke Slávce. Pořád houpala brečícího mrňouska a cosi tiše vyprávěla paní Týleové.
„Slávinko…“
Nevnímala.
Otočil se a vystartoval za Erikou. Prosklenými dveřmi do předsíně, bytelnými dřevěnými na pavlač. Po schodech do průjezdu a těžkými vraty na ulici. Rozhlédl se na obě strany. Pusto. Do města? Nesmysl. Vždycky utíkala do Stromovky. Přitáhl si svrchník ke krku, už se ochlazovalo, a rychlým krokem vyrazil.

Erika se ztratila v šedivé beznaději. Nevidí ji, i když stojí metr od ní. Nikomu na ní nezáleží.
Křičet nepomůže, nenaslouchají. Zmizí.
Když ji chtěli poslat do Anglie s Hankou, kladli jí na srdce, že dokáže sestřičku opatřit. Jako velká. Teď je o rok starší. Ve čtrnácti se může postarat sama o sebe. Když tu o ní nikdo nestojí.
Přikrčená za kaštanem pomalu vychládala. Nejdřív musí nějak přečkat noc. Do tmy si přece jenom sama netroufla. Rozhlížela se po známém dvoře novýma očima.
Pět pater okolních domů, nažloutle zářící okna. Světlo v průjezdu blikalo. Je potřeba vyměnit žárovku. Ale to už nebude její starost.
Orezlá a vrzající pumpa se hodí, kdyby dostala žízeň. U zdi v udusané hlíně poslední zbytky letošní úrody. Kadeřávek, tuřín, mangold. Staré koryto s petrželí a šnytlíkem. Žádná sláva, ale přežít by se na nich dalo. Jenže to by musela krást, teď už doopravdy. Zašátrala po kapsách. Nic moc. Nevábná hrouda vzteky rozmačkané bábovky. Šustivý pytlík s poslední oblemcanou hašlerkou. Neměla velký hlad. Zatím.
Pohledem přejela ztichlou a zamčenou zámečnickou dílnu starého pana Dvořáka. Hromady haraburdí, povalující se za ní, jí k ničemu nebyly. Opuštěné a zbytečné.
V dalším rohu se o sebe opíraly kůlny, zpola naplněné dřívím a špalek na štípání. Polorozpadlý kurník, budka s rýči, hráběmi a konvemi na vodu. Stará králíkárna. To bude ono! Králíky od babičky Blaženky dávno snědli a nové už nikdo nechoval.
Erika vstala a popošla k zaprášené boudičce. Horní kotce s pletivem ji nezajímaly, ale pod nimi bývalo místo na seno, tak akorát velké na jednu holku. Když se trošku skrčí a přitáhne za sebou dvířka, v noci ji nikdo ji nenajde.
Ráno vyrazí.