15. Zaskřípání

Dům pomalu tichnul.
Erika se konečně uvelebila na zbytcích suché trávy a přestala se vrtět. Spát se jí nechtělo. Ještě nikdy nebyla sama přes noc venku. Pomalu jí docházelo, co se vlastně stalo.
Vztek už ji přešel. Fredy měl pravdu. Chtěla se mu zalíbit. Aby si jí konečně pořádně všimnul. Ale vylučovat ji proto nemusel! I ten běh byl napůl kvůli němu. Ne docela, hodí se umět utéct.
Odfrkla si. I od něho. Už ji nikdy neuvidí! Ať vidí, co způsobil.
Vůně sena Eriku na chvilku vrátila do Dvorců. Prázdniny bez starostí, s bandou bratranců a sestřenic. Vlaďka, Naďka a Erika, tři nejstarší holky téměř k nerozeznání. Blonďaté, copaté a hubaté. Ani velebný pán nevěděl, které má vyčinit, když mu lezly přes plot na třešně. To je nápad! Je sice zakázáno opouštět Prahu, ale kdyby došla, babička by ji určitě schov…
Prásk! Dveře z průjezdu se rozletěly. Doprostřed dvora vpadl tmavý chlap. Funěl, prskal, lapal po dechu. Svezl se na zem kousek od Eričiny skrýše. Zaslechla vzlyk.
Hrůzou bez sebe se snažila nedýchat. Ať ji neobjeví!
Pomalu se sbíral. Postavil se a dopotácel k vodě. Párkrát zapumpoval naprázdno, než začal téct čůrek vody. Skřípání se Erice zadíralo do uší. Musí být slyšet v celém domě. Přivolá lidi!
Nikdo nepřišel, pavlače spaly.
Muž si umyl ruce, ošplíchl obličej a napil se. Sundal svrchník, přehodil ho přes klepadlo a rozhlédl se v šeru kolem. Popošel směrem k dívčině úkrytu. Sebral ze země plechový lavór, aby mohl nabrat víc vody.
Byl to Otto.
Erika vydechla. Moc nahlas. Škubnul sebou, otočil se za zvukem a vydal se jejím směrem. Vzdala to.