2. Co teď

"Neboj se, nezbláznila ses. Ale já budu mít problém. Neměla jsi o mně vědět."

Udělalo se mi zle. Buď šílím, nebo mě posedl démon. Nutně jsem potřebovala panáka, jenže na pokoji jsme nic neměly a dolů, do bufetu jsem v tomto stavu nechtěla.

"Studená voda by ti mohla pomoct a uklidni se, nejsem démon, jen tvoje babička."

Ale její pokus paniku nezahnal. Podlomily se mi nohy, svezla jsem se na zem.

"Pokrč nohy, dej hlavu ke kolenům a dýchej!" přikázala
"Odkud to znáš?"
"To víš, Baťova škola."

Po chvíli jsem byla schopná přesunout se na postel.

"Co po mně chceš? Proč jsi tady?"
"Jsem na výletě z posmrtného mezisvětí a nebýt tvého vegetariánství, ani by sis mě nevšimla. Jak jsem mohla vědět, že ses dobrovolně vzdala takových dobrot jako je šunka nebo škvarky. Myslela jsem, že s tebou strávím den, nenápadně, ani si mě nevšimneš. Že půjdeš do parku, sednout si do trávy, na zmrzlinu, večer sklenička vína a tanec a pak se vrátím zpátky."

Zoufale jsem se podívala na stůl s učením.
"Zítra mám důležitou zkoušku," namítla jsem.