21 - Třetí patro

Skutečnost, že má Harry Potter dvojče v jiné koleji, připadala sice Angelině navýsost zajímavá, nicméně s ohledem na blížící se zkoušky druhořadá. Navíc ať přemýšlela, jak chtěla, vůbec ji nenapadalo, kdo by to tak mohl být.
Měla takový strach, že u zkoušek neuspěje, že se dokonce nenápadně vyptávala profesorky McGonagallové, co se stane s těmi, kteří nezískají ani minimální počet bodů. Vždyť kam by šla, kdyby ji ze školy vyhodili?
Profesorka McGonagallová ji sice uklidňovala, že v testech jistě získá dostatek bodů, ale Angelinu uklidnilo až to, když se profesorka jen tak mezi řečí zmínila, že je tu ještě eventualita opakování celého ročníku.
Samozřejmě ani potom nepolevovala v učení, ba právě naopak.
„Dneska nejsi s Ronem Weasleym?“ rýpla si Angelina do Lucy, když si k ní jednou odpoledne přisedla v knihovně.
Lucy se tvářila otráveně. „Je na ošetřovně, prý má něco s rukou. Měli zase nějaké tajnosti s Harrym a Hermionou a on mi vůbec nechtěl říct, o co jde, a pak ho prý něco pokousalo a tak musel za madam Pomfreyovou. Myslela jsem si nejdřív, že jde zase o ten kámen mudrců, ale o tom mi přece řekl, tak proč by s tím najednou dělal takové tajnosti? Asi to bude něco jiného.“
„Kámen mudrců?“ přitočila se k nim Lily od vedlejšího stolku. „Poslyš, to si z tebe ten tvůj Weasley dělá pěknou legraci.“
„Není to žádný můj Weasley!“ ohradila se Lucy. Rozhlédla se okolo a ztišila hlas. „Prý je schovaný tady ve škole a hlídá ho tříhlavý pes.“
„Weasleyho?“ protáhla pobaveně Lily.
„Tříhlavý pes?“ ozvala se nedůvěřivě Angelina. „Tak to bych chtěla vidět.“
„Nejsem si úplně jistá, jestli bych to chtěla vidět,“ zaváhala Lily. „Ale vlastně jo, taky bych to chtěla vidět!“

Lucy prohlásila, že ona o něco takového rozhodně nestojí, a hlavně ještě musí dopsat esej do lektvarů.
Angelina a Lily na sebe jen mrkly a svorně se vydaly do třetího patra. Dostat se tam nebylo těžké. Jen si musely dávat pozor, aby je nezahlédl Filch nebo paní Norrisová.
Angelina přilípla ucho ke dveřím. „Určitě tam něco je. Slyším, jak tam něco dýchá. Zřejmě něco velkého.“
„Asi to nebude nějaký malý tříhlavý ňufánek,“ konstatovala lakonicky Lily. „Běž trochu stranou.“
„Ty to chceš otevřít?“ Najednou si nebyla jistá, jestli to je ten nejlepší nápad.
Lily se usmála. „Ne. Nebo alespoň zatím ne. Jenom si to chci prohlédnout. Lumos. Hm... pojď se kouknout.“
Bylo zjevné, že právě tady někdo kouzlí docela často. Na dveřích i všude kolem nich byly čáry a fleky – fialové, zelené i žluté. Červená žádná, což znamenalo, že tu nikdo nekouzlil pouze v posledních pár hodinách.
Lily sklopila hůlku.
Angelina měla chvíli pocit, jako by něco zahlédla na podlaze, ale v tom Lily kouzlo ukončila.
„Výborně. Takže i kdyby si někdo něčeho všiml, bude to vypadat nenápadně,“ prohlásila Lily, udělala jakýsi pohyb hůlkou a vyřkla nějakou dost složitou formuli. Na malý okamžik dveře jakoby zmizely a ony za nimi viděly obrovského tříhlavého psa – který ovšem nejspíš neviděl je. Naštěstí!
„Co to zase bylo?!“ vydechla Angelina, jakmile se dveře vrátily do původního stavu.
„Zprůhledněla jsem je. Ale zatím to udržím jenom chviličku.“
„Zase kouzelné formule pro pokročilé?“ Kéž by ona sama zvládla aspoň ty pro začátečníky!
„Musím ještě hodně trénovat. Každopádně Weasley nekecal. A jestli tam je ten pes, tak tam bude nejspíš i ten kámen. To je vážně zajímavé. Pojď radši odsud zmizíme.“
„Počkej. Něčeho jsem si všimla tady na podlaze.“

Byl to kousek zlatolístku a vypadal, jako by ho někdo rozžvýkal a vyplivl.