31. Jak zabít strom

Tam, kde Dragošův vztek byl jasný bílý plamen, byl ten Hrysův hnědé lepivé bahno. A jeho strach, propletený s hněvem mnohem pevněji, než u mladého krále, měl barvu vařeného zelí. Hrys si mnohem lépe uvědomoval, co ztrácí.
Všechny jeho pečlivě vysázené a léta opečovávané plány byly v troskách. A to vše proto, že kdysi udělal jedinou drobnou chybu – neutnul výhonek, který se vydal nebezpečně mimo hlavní kmen. Měl nechat Cybélii zabít, dokud měl příležitost. Proč to vlastně neudělal? Chvilková slabost; krátký záchvěv soucitu; nebo prostě jen příliš slabý žaludek na to, zavraždit právoplatnou následnici trůnu? Hrys už sám nevěděl, co ho vlastně tedy přimělo spokojit se s tím, že princeznu vyštval ze země.
Jedno ale věděl – podruhé už stejnou slabost nedopustí. Naopak; má-li ještě něco zachránit, je teď potřeba tnout co nejtvrději a nejbolestněji.
Malý strom potřebuje k růstu stín svých starších, zkušenějších bratrů. Pokácej je, a strom zajde.
Tak Hrys věděl, co dělat; nechat prozatím strom stromem a skácet ty, co ho chrání.