34. Ráno (a odpoledne) moudřejší večera

Když Tarkin ráno přišel na snídani, v jídelně seděl jen Walmar. Na stole před sebou měl talíř, na kterém zbylo jen pár drobků, a zpola vypitý šálek čaje. Když ho uslyšel přicházet, zvedl hlavu od datapadu, na kterém cosi pročítal.
“Dobré ráno. Spal jsi dobře?” zeptal se současný guvernér Eriadu na uvítanou.
“Velmi dobře, děkuji,” odpověděl ten bývalý. Byla to pravda. Po dlouhém nočním bdění nakonec usnul hlubokým spánkem, ze kterého se probudil mnohem později, než byl zvyklý.
“Co si dáš k snídani?” ptal se dál Walmar.
“Hmm,” zamyslel se Tarkin. “Co jsi měl ty?”
“Míchaná nuní vajíčka s plátky uzeného khandona, zeleninou a cuanutovým chlebem.”
“To zní dobře, budu následovat tvého příkladu.”
Walmar přivolal sluhu a nakázal mu přinést snídani pro jeho hosta.
“Carola říkala, že tě v noci potkala v obýváku,” poznamenal pak, když v jídelně znovu osaměli.
“To je pravda. Nejdříve jsem nemohl usnout, a tak jsem ji díky tomu zastihl, zrovna když se vrátila domů. Příjemně jsme si popovídali. Kde je vlastně teď?”
“Říkala, že se jde projít do města,” odpověděl Walmar, načež usrkl ze svého šálku. “Hádám, že po měsících strávených v Sollwaru už jí civilizace chyběla.”
“To si dokážu představit,” souhlasil Tarkin. Připomnělo mu to čtyři roky strávené na odlehlém měsíci Sentinel, odkud dohlížel na průběh největšího stavebního projektu, jaký do té doby galaxie spatřila. Ti z vyšších imperiálních kruhů, kteří tenkrát o jeho “vyhnanství” ve vnějším okraji věděli, převážně věřili, že se ocitl v císařově nemilosti. A mnozí z nich z toho měli nefalšovanou škodolibou radost. O to sladší pak bylo jim ukázat, jak moc se mýlili. “Říkala Carola ještě něco?” zeptal se nakonec.
“Chvíli mluvila o práci a také se ptala, co se dělo v době, kdy byla pryč. Ale pokud se ptáš, jestli ti nenechala nějaký vzkaz, tak ne.”
Na okamžik zapřemýšlel, jestli Walmar ví o tom, že jeho dceru požádal o pomoc se svými plány. Pak však tu otázku opustil. Nakonec na tom přece vůbec nezáleželo…
“Možná bychom se mohli vrátit k našemu včerejšímu rozhovoru…” začal.
Do místnosti vstoupil sluha s podnosem.
“Raději bych to probral u mě v kanceláři,” odmítl to Walmar. “Budeme tam mít větší klid…
...a soukromí,” dodal, když se sluha po obsloužení hosta odporoučel. Pak jedním lokem dopil svůj čaj.
“Dobře,” souhlasil Tarkin. “Abych tě tady zbytečně nezdržoval -” řekl s pohledem na Walmarův nyní již prázdný šálek, “ - přijdu tam... řekněme v deset hodin. Vyhovuje ti to?”
“Výborně.”
*****
Do deseti hodin zbývaly sotva dvě minuty, když Tarkin vstoupil do své někdejší kanceláře, která nyní spolu s guvernérským úřadem náležela jeho synovci z druhého kolene.
Ten na svém počítači potvrdil odeslání poslední zprávy a obrátil svou pozornost k příchozímu. “Přesně na čas,” poznamenal spokojeně.
“Čekal jsi snad něco jiného?” pohoršil se Tarkin naoko a usadil se naproti Walmarovi.
“Jistěže ne,” uculil se mladší muž. “Ale abych šel k věci: Co jsi včera řekl, mě mimořádně zaujalo. Proto se nebráním změně svých dosavadních plánů. Ovšem chci o tom tvém podniku vědět víc, zatím jsi mi toho moc neprozradil.”
“Přirozeně,” přikývl. “Jak by se ti líbilo být nejvyšším kancléřem?”
“Nejvyšším kancléřem?” podivil se Walmar “Prosílu jak? Nikdy v historii senát našince nejvyšším kancléřem nezvolil. To není náhoda.”
“Nepodceňuj sílu vnějšího okraje. Jeho planety jsou převážně chudé, ale je jich mnoho a každá má v senátu svůj hlas. Stačí je jen sjednotit. Koneckonců, Naboo - i když je technicky ve Středním okruhu - není ke Coruscantu zase o tolik blíž než Eriadu a přesto se jistému tamějšímu senátorovi podařilo dosáhnout nejvyšší mety. Možná jsi o něm slyšel…” neodpustil si drobné rýpnutí.
“Palpatine měl hodně vlivných spojenců…” poznamenal Walmar. Spíš než námitka to ale bylo přemýšlení nahlas.
“A to je právě úkol pro tebe,” přerušil Tarkin jeho uvažování. “Současná situace ti nahrává.”
“Myslím, že už chápu, kam tím míříš. Zatímco se flotila Nové republiky bude snažit zabránit invazi do Jádra, okrajové soustavy zůstanou vetřelcům napospas. Tedy jen do chvíle, kdy se objeví zachránce z druhé strany galaxie, že?” ujistil se Walmar.
“Rozumíš tomu naprosto správně. A já se mezitím postarám, aby ti tvé příjmení nebylo překážkou, ale pokud možno právě naopak.”
“Co přesně chystáš?”
“Nerad bych rozebíral podrobnosti,” odpověděl Tarkin. “Ne proto, že bych ti nedůvěřoval, ale proto, že na tom plánu teprve pracuji a výsledná podoba bude záležet na okolnostech. Zatím ti můžu říct jen to, že cílem není nic menšího než obrat v téhle válce. Přece jenom, čemu bys pak vládl, kdybychom ztratili galaxii?”
Walmar se uchechtl. “Jistě. Ovšem nejvyšší kancléřka Solo udělá všechno pro to, aby vládu nemusela předat zrovna mě. A obávám se, že s jejím vlivem jen tak něco nehne. Aby sis nemyslel, že jsem v tomhle ohledu zahálel: Prohledal jsem všechno a kromě toho původu, který už je dávno venku a zapomenutý, jsem vyšťoural nanejvýš pár dopravních přestupků. Jinak je čistá jako pramen Orrineswy.”
“Bude třeba se víc zaměřit na lidi v jejím okolí. V každém stádě se najde kulhavý nerf. Kromě toho, kancléřka už dlouho prohrává tuhle válku. Až se do věci vložím já, pak se ukáže, že galaxie potřebuje silnou ruku a člověka ochotného udělat pro její záchranu vše, co je třeba. A že Leia Solo takovým člověkem není.”
“Snad to bude stačit, na Povstání se ještě zdaleka nezapomnělo,” řekl Walmar, zatím ne zcela přesvědčený.;
“Pořád tu existuje možnost, že se naší kancléřce přihodí nějaká nešťastná nehoda, ale to bych bral jako nejkrajnější řešení, protože se při tom může ledacos pokazit a někdy dokonce může být výsledek kontraproduktivní. Ovšem nemyslím si, že bude třeba zajít takhle daleko. Věřím, že se při svém jmenování budeš moci kochat jejím kyselým obličejem, až bude nucena ti pogratulovat k novému úřadu,” líčil Tarkin s notnou dávkou škodolibosti.
“No, je to opravdu pěkná představa,” uchechtl se Walmar pobaveně, “už kvůli tomu stojí za to do toho jít. A na druhou stranu: I kdyby to náhodou úplně nevyšlo, ani stát se válečným hrdinou Nové republiky není až tak k zahození. Počítej se mnou.” Podal svému strýci ruku jako důkaz závaznosti jejich dohody. “Kdy a jak začneme?” zeptal se nakonec.
“Zatím se svými spojenci shromáždi co největší flotilu. Než se vrátím na Chandrilu, mám v úmyslu navštívit několik starých známých a naverbovat je do služeb Nové republiky - potřebuji nejvyšší kancléřce ukázat, že jsem pro ni užitečnější, než si kdy mohla myslet. A kdo ví, třeba některý z nich naší věci pomůže i jinak. Nabídl jsem Carole, aby jela se mnou, takže až budu na Chandrile, pošlu ti po ní zprávu. Ale ani potom není třeba pospíchat, kancléřce trocha napětí neuškodí. Hlavně aby armáda byla dobře připravená.”
“To nebude problém, připravuji Seswennskou unii na válku už od svého nástupu do funkce. Jen teď budu muset ostatním přesvědčivě vysvětlit, že ve skutečnosti není Nová republika až tak špatná a že bychom měli vstoupit do války na její straně. Ale to zvládnu,” ujistil ho Walmar. “Budeš potřebovat ještě něco?”
“Ještě taková maličkost. Dala by se sehnat starší lambda v dobrém stavu?”
*****
Carola se zřejmě ve městě zdržela i na oběd, a tak pro ni Tarkin nechal vzkaz u majordoma, než se vydal prohlédnout si zahradu obklopující guvernérský palác.
Ta se od jeho poslední návštěvy dost změnila. Záhony a keře byly uspořádány úplně jinak a mladé stromky, jejichž kmínky bylo tehdy téměř možné obejmout jednou rukou, se vytáhly do úctyhodné výšky a založily rozložité koruny. Jen jezírko zůstalo na svém místě. Jeho hladina se třpytila odraženými slunečními paprsky a hostila hejno bílo-žlutých virisek. Jakmile se k jezírku přiblížil na méně než deset metrů, ptáci se třepotavě rozlétli do všech stran, jako když do nich střelí.
Přestože téměř ještě polední slunce pálilo jako tavící pec v transparocelové rafinerii, rozhodl se Tarkin u jezírka chvíli posedět. Zdejší zahrada nad rušným a špinavým hlavním městem vyčnívala jako učiněná oáza klidu a čistoty. Kousek přírody, kterému člověk svým úsilím vtiskl řád. Narozdíl od Carrionu, kde bylo nutné neustále bojovat o život s nepřátelskou divočinou, tady se příroda podvolila lidské vůli. O tom ostatně svědčil i v rohu zahrady stojící kotec s ochočeným karnanterem - šelmou schopnou zabít i mnohem větší tvory, než je člověk. Ne však tady. Zde platila pravidla určená lidmi. To a také pořádek, dokonce ani smog z níže položených částí metropole si sem netroufl vystoupat.
Uběhlo však sotva pár minut a sluneční paprsky se staly příliš ostrými a jejich teplo příliš spalujícím. Přesvědčoval sám sebe, že si jen ještě nezvykl na denní světlo po těch letech, které strávil v tmavé cele pouze pod mdlým umělým osvětlením. Jiným možným viníkem totiž nemohlo být nic jiného než věk a tělesné chátrání. Vyškrábal se zpátky na nohy, aby si našel nějaký stín dřív než se mžitky před očima a točení hlavy vyvinou v něco ještě horšího.
Na štěrkové cestě zastíněné stromy bylo o něco příjemněji, a tak se Tarkin s vydatnou pomocí své hole vydal dále do vzdálenější, více parkové, části zahrady. Postupně se před ním ze zeleně vynořil pavilon, který přes všechny stromy nebyl od vchodu ani od jezírka vůbec vidět. Šlo o vzdušnou dřevostavbu s jedním nadzemním patrem připomínající něco mezi corellianskou kosmickou lodí a proutěným košem a podle jeho odhadu mohla v zahradě stát nanejvýš pár let, protože dřevo vypadalo téměř jako nové.
Bez dlouhého rozmýšlení zamířil blíž, aby si zahradní pavilon prohlédl i zevnitř. Když prošel mezi dvěma kroucenými a větvenými dřevěnými sloupy a ocitl se pod klenutou stříškou, otevřel se mu pohled na víceramenné schodiště, dřevěné a plné oblých kliček stejně jako zbytek interiéru. Ten prostor mohl být svým laděním sotva odlišnější od strohých rovných linií a lesklých ploch v různých odstínech šedé, kterým Tarkin obvykle dával přednost, ale přesto působil velmi příjemně.
Měl v úmyslu si najít jeden z otevřených vikýřů ve zvlněné střeše, kde by měl výhled do zahrady a klid k přemýšlení, a tak začal stoupat po schodech nahoru. Asi v polovině toho zalitoval, protože jeho pravé koleno protestovalo tak vehementně, že se musel na chvíli zastavit. S dalšími třemi zastávkami však nakonec schodiště překonal a odměnou mu byl výklenek s proutěnými křesly a stolkem směřující do přední části zahrady.
Neseděl tam dlouho, když se mezi stromy objevil karnanter vypuštěný ze svého kotce a po cestě ho krátce nato následovala Carola. Brzy si ho ve vikýři pavilonu všimla, a tak zamířila hned ke dřevěné stavbě. Karnanter chtěl jít s ní, ale před vchodem ho odehnala a dovnitř vstoupila sama. Po schodech musela vyběhnout jako mladá guarlara, protože už pár sekund poté, co zmizela pod stříškou vchodu, byla nahoře a posadila se ke stolku vedle něho.
“Vyřídili ti, že jsem tady?” zeptal se na uvítanou.
“Ano,” přisvědčila. “Doufám, že jsi na mě nečekal moc dlouho.”
“Ani ne,” ujistil ji, “právě akorát na to abych si stačil dobře prohlédnout zahradu. Jak bylo ve městě?”
“Nic zvláštního,” pokrčila rameny. “Potkala jsem pár známých, dali jsme si jídlo… a pak jsem se zašla podívat do přístavu.”
“Do přístavu?”
“Ta tvoje lambda nevypadá nic moc. To nová republika chtěla dát najevo, co si o nás myslí, nebo jen nemá nic lepšího?”
“Sám jsem si ji vybral,” odpověděl.
“Nostalgie?” podivila se. “To bych nečekala...”
“Kdepak,” zavrtěl hlavou. “Sériová výroba. Miliony kusů po celé galaxii…”
“Už chápu,” řekla Carola po chvíli. “Když na to přijde, není problém ji-” udělala prsty pohyb, který ilustroval následující slovo “vyměnit”.
Přikývl. “A s trochou snahy nikdo nic nepozná. Tedy až na ten drobný detail, že se pro jisté oči stane neviditelnou.”
“Takže ta loď má sledovací zařízení,” ujistila se mladá žena.
“Moc bych se divil, kdyby neměla. A dost možná ne jen jedno - nejvyšší kancléřka jistě není hloupá. Proto bude nejjistější vyměnit loď.”
Carola se usmála a se šustěním látky o proutí se na svém křesle pohodlně opřela. “Hádám, že se právě dostáváme k tomu tvému supertajnému plánu,” poznamenala nenuceně. “Dozvím se tedy teď, o co jde?”
“Ovšem,” přikývl. “Takže tedy: Cílem je zachránit galaxii před vetřelci a při té příležitosti také dosadit tvého otce na místo nejvyššího kancléře. Dnes ráno jsem se s ním dohodl.”
Carola překvapeně hvízdla. “Ambiciózní… Jak toho dosáhneme?” Mimoděk se posunula dopředu na samý kraj křesla a spiklenecky se k němu naklonila.
Lehce se pousmál nad rychlostí, s jakou mladá žena přijala jeho záměr za svůj, ale zdržel se komentáře. Místo toho se rovněž předklonil a opřel předloktí o dřevěnou desku kulatého stolku stojícího mezi ním a Carolou. “Plán bude probíhat po dvou liniích,” začal vysvětlovat. “V té první Walmar získá podporu Seswennské unie a s její flotilou začne bránit soustavy ve Vnějším okraji…” Volnou rukou opsal kruh podél kraje stolku, jako by to byla mapa galaxie. “To ho zviditelní a pomůže mu získat podporu pro jeho budoucí kandidaturu. O druhou linii se postarám já. S armádou Nové republiky budu bránit ztrátě důležitých bodů v jádru…” poklepal prstem do středu stolu, “...a mezitím naplánuji bitvu, která nepříteli způsobí takové ztráty, že to bude konec jeho ofenzivy!” Na stvrzení svých slov udeřil dlaní do dřevěné desky tak silně, že sebou Carola trhla.
“Nechci o tobě pochybovat,” řekla pomalu po chvilce přemýšlení, “ale nejsem si jistá, jestli ti Nová republika bude věřit dost na to, aby tě vzala do svých služeb.”
“Svým způsobem už to udělala. Nejvyšší kancléřka mě poslala vyjednávat sem na Eriadu, místo aby si mě nechala jako rukojmí. Prvním krokem k prokázání mé důvěryhodnosti bude už to že se vrátím, nadto se spojenectvím Seswennské unie,” vysvětloval Tarkin. Ještě než Carola stačila něco namítnout, přidal další argument: “Kromě toho jsem se doslechl, že Nová republika tak zoufale potřebuje nové velitele, že se pokouší naverbovat i bývalé imperiální důstojníky. Zatím ale pochytala jen samé malé ryby, takže moje kontakty budou k nezaplacení, nemluvě o mých vlastních zkušenostech. Pokud po cestě zpátky na Chandrilu získám pro republikovou flotilu několik schopných lidí, bude to pro kancléřku velmi příjemné překvapení.”
Carola ještě nebyla zcela přesvědčena. “Myslíš, že ti ji to aspoň trochu nakloní? Bojím se, aby vaše minulost nebyla nepřekonatelná.”
“Nemusí mě mít ráda, stačí když pochopí, že se beze mě neobejde. Víc nepotřebuji. Jakmile se jednou osvědčím, nebude už snad tak těžké získat trochu víc prostoru.”
“Rozumím. Jde tu hlavně o tu první příležitost.”
“Přesně tak.”
“Tak snad to vyjde,” poznamenala Carola s nadějí. “Ale měli bychom se vrátit k podrobnostem o mé úloze v tomhle podniku.”
“Máš pravdu,” souhlasil. “Jak jsi sama říkala, nejvyšší kancléřka mi rozhodně nevěří a bude se snažit sledovat každý můj krok. I když teď vyměním loď, nemohu si být jistý, že dlouhodobě uhlídám, aby zůstala čistá. A už vůbec nepřipadá v úvahu, že bych mohl důvěřovat holokomunikátorům. Proto budu na předávání některých zpráv potřebovat spolehlivou spojku.”
Carola se pobaveně zakřenila. “To už je let, co jsem si naposled s někým hrála na agenta S…”
Uchechtl se. “Asi při tom nezažiješ tolik honiček a přestřelek jako v těch holofilmech, půjde spíš o cestování, předávání vzkazů a zametání stop. Zatímco já budu sedět a plánovat pod kancléřčiným dozorem, ty budeš mýma očima, ušima a ústy tam, kam sám nebudu moci.”
“I tak to zní skvěle. Co bude můj první úkol?”
“Pomůžeš mi zamaskovat změnu lodě a pak spolu objedeme několik mých známých. Nějaké připomínky?”
“Nemůžu se dočkat.”