Stále prší, už druhý den. Staník má pokaženou náladu.
„Nemrač se,“ říká mu babička.
„Jak se nemám mračit. Chtěl jsem jezdit na kole a takhle nemůžu.“
„Všechno zlé k něčemu dobré,“ ozve se děda.
„Třeba teď porostou houby,“ těší se babička.
„To je na houby, že prší. To mě nebaví, nevím, co mám dělat,“ povzdechne si Stáňa.
„Už vím, čím se zabavit. Dědo, prosím, zahraj si se mnou šachy.“
„Ani nápad! Už jsem ti jednou řekl, že šachy nikdy nehraju,“ zavrtí děda hlavou. „Ale popros babičku, možná si dá říct.“
„Tak já si s ním jednu partii zahraju,“ nabídne se babička, „ale je třeba uvařit brambory.“
„Radši budu loupat brambory, než hrát šachy,“ mumlá děda a jde si pro škrabku.
„Já ti pomůžu, dědo,“ nabídne se Kája a povídá si s ním. Babička, zabraná do hry, je poslouchá napůl ucha. Ruku pod bradou, pečlivě rozmýšlí další tah. Staník má vedle šachovnice autíčka a hraje si s nimi.
„Tak, jsi na tahu,“ upozorní ho babi.
Staník jakoby mimochodem táhne věží a hned řadí všechny angličáky pěkně podle barev. Babička se soustředí a pak mu sebere střelce. Standa zaútočí na královnu.
Zatím co babička promýšlí každý tah, Standa se vždy vrátí ke hře s autíčky. Občas babičce sebere nějakou figuru, občas přijde o svou.
Teď už je babička ve výhodě. Několikrát za sebou dává Standovi šach. Standa nevzrušeně pokračuje v šachově partii a zároveň ve hře s autíčky. Potom babička skočí koněm.
„Ale babi,“ Standa zdvihne obočí a vezme jejího koně, kterým táhla.
Babička se lekne, že jí ho chce sebrat. Ale místo toho ho Standa položí na jiné pole a dá s ním sám sobě mat.
Babička žasne a rozpačitě se zasměje. Není si jistá, jestli ji Standa záměrně nenechal vyhrát.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit