Koba sedí na převráceném škopku a pozoruje ty dva.
Tonka klečí na zemi, Vlčkovu hlavu v klíně. Mokrým hantuchem mu chladí oteklý ksicht. Zrzek vypadá hrozně, tváře strašidelně napuchlé, podlitiny se začínají vybarvovat, z očí zbyly jen špehýrky.
Koba zírá děvčeti na ruce: s jakou jemností se ty ruce dotýkají, s jakou něhou. Zírá na konejšivé dlaně a je mu zvláštně teskno. Ten pohled v něm vyvolal nějakou zasutou vzpomínku, jenže ne a ne ji přivolat.
Petrolejka na zemi tiše syčí.
Tonka naposled zlehka přitiskne ručník na Vlčkovy rány, a pak látku namočí do vody. Vlček zasténá, je to divný zvuk, jako když kňourne kočka. Nebo děcko.
A vtom si Koba vzpomene: vidí upracované ruce nebožky ženy a nemluvňátko v její náruči, vidí malou tvářičku tisknoucí se k té laskající dlani a vystrašené tmavé oči. Koba vidí ten obraz před sebou, jako kdyby se Rézi s Pavlíkem zjevili přímo tady ve sklepě.
Pak kluk začne dávit a přelud zmizí. Koba zamrká, aby vyhnal z oka vlhkost. Neměl by už pít, je z té kořalky nějak naměkko. Ale copak to jde, být střízlivej, když se všichni úplně zbláznili? Pro jistotu zvedne ze země lahev a mohutně si zavdá.
Co že se mu zrovna dneska zjevují nebožtíci?! Jen aby to nebylo nějaké znamení. Koba vytáhne kapesník, ze zátylku otře studený pot.
"Poslyš, Tonka," Koba se na chvíli zarazí, musí si sesumírovat, co vlastně potřebuje holce říct. "Vážně si myslíš, že kdyby se Vlček moh' odvolat, že by měl šanci?"
Děvče k němu zvedne smutné oči. Ve světle petrolejky se podivně lesknou.
Koba odhodlaně kývne bradou. Chvíli šátrá po kapsách, až najde tužku, prázdný papír se mu objevit nepodaří, místo něj použije starou šatenku. Beztak budou určitě lístky zrušené.
Z rubu načmárá pár číslic a podá cetl Tonce: "Zkus zavolat Ošatkovi. Je v Brně, ale třeba ti poradí."
Po zbytek noci bude sám sebe ujišťovat o tom, že víc udělat nemohl.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Proč já to sakra čtu na noc,
Tora
Proč já to sakra čtu na noc, toto. Zas je mi z toho těžko. Ach jo.
Píšeš moc sugestivně.
Děkuju!
kytka
To nemělo být zas tak tíživé. Tonka právě získala (skoro) spojence.
Tak já pořád vyhlížím, jestli
mila_jj
Tak já pořád vyhlížím, jestli dáš další kousek, a hurá, je to tady!
Hm, to je otázka, jestli to k něčemu bude. Jak se říká, pánbůh vysoko, pomoc daleko... stihne to? a nadělá něco? a bude ochoten něco dělat? a co je to za chlapa? A vůbec, odkud bude Tonka volat? Otázky, otázky, samé otázky... fakt se těším na další kousek.
No, vzhledem k nastavení situace to moc růžově nevidím, tak přemýšlím, který chudák si to odskáče a jak... :(
Ale napsané je to naprosto skvěle.
No, původní závěr byl velké
kytka
No, původní záměr byl velké tragické finále, něco ve stylu Romea a Julie, ale začínám od toho pomalu a jistě upouštět. Už proto, že žádná velká osudová láska se zatím nekonala, že.
Ošatka se už krátce mihnul(edit: v kapitole Pět)
volat by mohla z pošty, asi
Arenga
volat by mohla z pošty, asi jedině z pošty teda...
Z pošty nebo z četnické
kytka
Nebo z četnické stanice. Telefon by teoreticky mohl být i ve škole. Jenomže tam je usazený Taxa. V plánu byla scéna, jak se Tonka plíží kolem jeho dveří k telefonu pana řídícího, ale nakonec jsem to urychlila.
já bych asi nejspíš sázela na
Arenga
já bych asi nejspíš sázela na tu poštu - někde bývaly i veřejné telefonní automaty, ale to spíš ve městech, na vesnici asi neměli
Potíž je, že v noci je
kytka
Potíž je, že v noci je telefon na poště pro Tonku nedostupný a do rána čekat nemůže.
aha, v noci, to je fakt, to
Arenga
aha, v noci, to je fakt, to je problém
já si říkala, že má cenu
Aries
já si říkala, že má cenu ještě sem občas mrknout. Měla jsem celou dobu intenzivní pocit, že to nevyjde. Ale komentáře mě trochu uklidnily. Uvidíme
Já jsem zas ráda, že sem
kytka
Já jsem zas ráda, že sem ještě někdo chodí občas nakouknout.
Co se týče směřování příběhu, jsem obecně autor měkkota, ale tady opravdu váhám, který z možných konců by přinesl nějakou katarzi.
Já se taky hlásím mezi
Aveva
Já se taky hlásím mezi zvědavé čtenáře. A pokud to jde nějak ovlivnit hlasováním, tak prosím ať je ten konec dobrý ;o)
Já jsem v téhle kapitole pocítila záchvěv naděje.
Happyend zalitý sluncem to
kytka
Happyend zalitý sluncem to určitě nebude. Ale aspoň někoho bych před učitelem a partyzány zachránit mohla.
Tak abys věděla, když řekneš
Aveva
Tak abys věděla, když řekneš konec zalitý sluncem, tak mi v hlavě naskočí rozpínající se supernova pohlcující planetu. A tenhle konec se k žánru tvého příběhu fakt nehodí ;o)
A mně bude na závěr stačit alespoň malá jiskra naděje, já jsem skromná ;o)
:-)
kytka
:-)
I když jedna taková rozpínající se a pohlcující rudá... Vitorazsko postihne, ale to je už jiný příběh.
Příběh pro letošní DMD, nebo
Aveva
Asi ani ne.
kytka
Asi ani ne.
Je to prosté: zbylé Vitorazany komunisté odsunuli do vnitrozemí. Byli pro ně politicky nespolehliví, aby zůstali tak blízko západní hranici.
Tak teď nevím, zda to vypadá
neviathiel
Tak teď nevím, zda to vypadá beznadějně nebo nadějně!