Sandman

Toto je vánoční dárek navíc, protože si Danae přála zpracování nějakého nápadu šíleného spisovatele Richarda Madoca a mě lákalo napsat sestinu, což je tedy pořádně vypečený poetický útvar. Protože sestiny nejsou tak populární jako třeba sonety, dovolím si krátký teoretický úvod.

Ve snu létám. Vznáším se v šedivých oblacích a kolem mě prší. Nevím, odkud letím a kam. Vím jen, že moknu a vůbec mi to nevadí. Je teplo a oblaka jsou hebká na dotek. Nemůžu jimi proletět, jsou pevná a pružná, a já se od nich vždycky odrazím jako od obrovské trampolíny.
Vletím do hejna ptáků. Jsou černobílí a mají barevně proužkovaný zobák. Jsou docela roztomilí se svými vážně smutnými výrazy. Volají vysokými hlasy. Chvíli letí se mnou, potom prudce změní směr a zmizí.