Dvakrát kolem světa

„Kapitáne, blížíme se ke konci světa!“
„Sožž…“ zamumlá napůl spící Fernão.
„Všechna voda se řítí do hlubin!“
Pracně poskládá význam anglických slov a vyhrkne, teď už docela vzhůru: „Cože?!“
„Musíme rychle něco udělat, nebo tam spadnem taky!“ křičí Francis a cukají mu koutky.
Fernão zabrzdí v půlce úprku na palubu.
„Franku, pamatuješ si, jak jsme probírali náš život v bezčasí, že jo. A jak jsem zdůraznil, že to rozhodně neznamená, že může být kterýkoli den apríl.“
„Ano?“
„A pamatuješ si, co čeká námořníka, který vyvolá paniku na palubě?“
„Ale to bys přece…“
„Ne, drahý, tobě jen naplácám jako nezbednému klukovi.“

Pelikánovi přistřihli křidýlka, ale zase si teď může vyhazovat z kopýtka, okomentoval v duchu Fernão de Magalhães přejmenování Drakeovy poslední lodi. Krom lingvistických hrátek si teď krátil bezesné noci na palubě Zlaté laně hrátkami erotickými. Zatím jen ve svých představách, ale rozhodně se k tomu schylovalo.
Když se zaobíral slastnými představami vzájemného svlékání, uvědomil si jeden zádrhel. V bezčasí si nechal vytetovat, samozřejmě hygienicky a přístroji 21. století, jména pěti lodí, s nimiž vyplul na cestu kolem světa.
Vždycky můžu být svým vlastním fanouškem, rozhodl se. Velice nadšeným fanouškem, který ví o plavbě první poslední.
A pokračoval v omamném fantazírování.

Kapitán má depku. Já se mu nedivím, mě to popravování tehdy taky vzalo, ale aspoň vím, čím ho rozveselit. Jen ještě kousek jižněji...
*
Zakotvili. Podle navigátora už byl Magalhãesův průliv nedaleko. Kapitán nařídil důkladnou prohlídku lodí a doplnění zásob. Poskakovaly tam jakési černobílé nelétavé husy, snad budou k jídlu. A Fernão vyzval Drakea k procházce.
„Podívejte se na ně, kapitáne! Vidíte, jak si vykračují? Jako nějaký vážený obchodník, co se kolébá ulicí, přes pupek nevidí na nohy a rozmachuje se ručičkama, aby náhodou neupadl.“
Fernão napodobil houpavý krok tučňáka, párkrát zakvičel a zamával rukama. Francis Drake se docela nepatrně pousmál.

"Ach - "
"Jestli uslyším jedinou narážku na to, jak jsi hluboko, tak vystoupíš a těch deset kilometrů nahoru si pěkně odplaveš."
"Jen jsem se protahoval. Je tu těsno..."
*
Před stírací mapou všech moří světa.
"Vždyť je to sotva špendlíková hlavička!"
"Příště řekneme Kolumbovi o trojrozměrnou verzi. Ale kam teď? Už jsme byli snad všude."
"A co vnitrozemí?"
"Zbláznil ses? Když se to nehoupá pod nohama, nemá to cestování šťávu."
"Já myslel řeky. Seženem kanoi a jsme za vodou!"
"Říká se na vodě. Ale háček budeš ty."
"Chceš mě mít pod kontrolou?" šeptne, přitiskne se k Frankovi a nechá se zezadu obejmout.

„Ahoj, piráte. Slyšel jsem na tebe pěkný věci.“
„Jaké věci? A kde jste se tu vzal?“
„Poslali mě na kontrolu shora.“
„Nechápu...“
„Kamaráde, po nás pirátech se přece nechce, abychom byli čistí jak sbíraná pěna. My musíme plnit svoji roli v tom všeobecným měřítku. Ale čmárat do Desatera? To se nestydíš?“
„Ale já -“
„Víš vůbec, kolik bys toho musel začmárat? Takový mordýř a smilník? No mě nic nevykládej, já tě mám v merku. Ani neděli nesvětíš! A kleješ jak celá putyka.“
„Já to teda hodím přes palubu, jo?“
„No jasně, a máme na krku další pobožnou velrybu. Dej to sem.“