Šoustek-Šuk-Tydlitát

Už jsou tady! Ano, je to tak, Scholastika s Otíkem se vracejí z chaty. A tentokrát je zde s nimi i tchýně Bernardina. A ta hned hodnotí domácí situaci:
"Lve, ty tu máš ale binec! Smetí na zemi, prach. A větráš zde vůbec? Je tu na padnutí!"
Lev se jen červená. A Bernardina pokračuje s kázáním:
"Jsi dospělý člověk, Lve, navíc otec od rodiny. Ty sis zvykl, že se Scholastikou, když vytáhne paty z domu, tu odejde zákon! Co tu vůbec děláš celé dny?"
Lev už na nic dalšího nečeká a ani slůvkem nebrblaje se chopí smetáku, posléze i prachovky.

"Nechám si vytetovat srdíčko a do něj jméno Tabita!" praví Zdirad.
"Chraň tě ruka páně, to bych ti zmaloval zadek do fialova!" vyskočí Pankrác jak čert.
"Tatínku, mírni se!" zasahuje Jenovéfa.
"Takže argumentačně," pokračuje po svém uklidnění Pankrác, "jsi, Zdirade, přesvědčen, že to Tabita ocení? Když ne, bude ti to vadit pro známosti s jinými slečnami. Můžeme se pobavit o tričku na zakázku s nejrůznějšími obrázky či nápisy, třeba i Tabitou, ale svou kůži máš jen jednu. Tak si ji neprzni ani sebebohulibějšími motivy. Pamatuj, chlapče, my Zlámaljelitové jsme vždy byli, jsme a budeme seriózní džentlmeni, tetování tedy přenecháme hejhulům!"

"Když slyším tu píseň, jde na mne depka," praví Lev. "Nejenže nejsem bez plomb, ale mám už i částečnou protézu. Ještěže na tom nejsem jako můj táta, který dokázal sám sebe kousnout do ucha."
"Jak to?" ptají se Jimram s Tadeášem.
"Měl zuby celé umělé. V mém věku už dávno. Já ho s jeho vlastními zuby ani nepoznal. A jako dítě mne štvalo, že si zuby nemůžu vytáhnout jako on."
"A teď tě štve, že můžeš," konstatuje Tadeáš.
"Přesně tak."
"Klid, Lve, i když jsi na tom jinak než ten z písničky, dej si na to rum!" radí mu Jimram.

"Tak už máme máj, lásky čas!" zasní se Tadeáš.
"Bejvávalo..." odvětí Lev.
"Taky daně z nemovitostí čas," zareaguje Jimram, "zrovna dnes mi došel mail s výměrem."
"Mně už taky, blaze tomu, kdo nic nemá," odpoví Tadeáš.
A Jimram rozvíjí úvahu:
"Kdysi jsem přemýšlel, zda by se člověk obešel bez peněz. Měl by chaloupku, políčko, trochu zvířectva, ostatní potřeby by získával výměnným obchodem. A došel jsem k tomu, že by musel platit daň z nemovitostí a finančák by mu naturálie určitě nebral."
"Daním a smrti neunikneš," konstatuje Tadeáš.
"Oponuji, pračlověk daně neměl!" reaguje Lev.
"Takže zpátky na stromy?" zamyslí se Jimram.

"Zítra nepřijdu, Scholastika má narozeniny, takže slavíme," hlásí Lev kamarádům.
"Takže ona je Skopec," konstatuje Tadeáš.
"Ano, a asi proto je tak tvrdohlavá."
"A co ty, Lve, jsi aspoň Lev, když jsi Lev?" zeptá se Jimram.
"Ne, jsem Panna."
"To máte u vás zvláštně zařízené, ženská je Skopec, chlap je Panna..." dělá si Jimram ouchcapinky ze Lva.
"Tak říkej, že jsi v Panně," podpoří Lva Tadeáš.
"Blbost, pak už dotyčná není pannou," opáčí Lev.
"Když má Panna Skopce, shodí Skopce z kopce," ozvalo se Jimramovo básnické střevo.
"To ne," zareaguje Lev, "ženu ani květinou neuhodím! Už bychom neměli tolik pít!"

"Nějaká další přání, pánové? Máme tu novou dávku utopenců!" praví Medvědička postavivši před štamgasty piva.
"Ne, jsem sytý. Ty jsi ale svůdkyně, Medvědičko!" odvětí Jimram.
"Ale pane Jimrame..."
"Myslel jsem samozřejmě v obchodním slova smyslu," uvádí to na pravou míru Jimram.
"Celej Méďa," okomentuje to Tadeáš.
"Co jiného čekat od jeho vlastní dcery," odpoví Jimram.
"Latiníci říkají, že otec je vždy nejistý..." zamudruje Lev.
"Kontroluj se, Lve," zarazí ho Jimram, "slyšet tě v kuchyni Medvědice, vylítne na tebe a dá ti přes hubu, ani nemrkneš!"
"Nebo ti přes ni dá Medvědička, nepochybně bude rázná po matce," doplňuje Jimramovo varování Tadeáš.

"Tatínku, to bodláčí nám sem nenos!" diriguje muže Timea.
"Neboj, nebudu," odvětí Tadeáš a vyzuv kanady, odnese tyto na zápraží k očištění od nachytaných chlupatých kuliček.
"Vidím, že to tam máme zarostlé bodláky," konstatuje Timea.
"To víš, všechny neřády likviduju, ale jde to pomalu."
"A tady máš taky bodláčí," přejede Timea Tadeáši po tváři, "to se nemůžeš oholit?"
"Mohl bych, ale nač, když jdu jen na zahradu? Aspoň je uvěřitelné, že jdu opravdu tam a ne někam jinam."
"Protože reprezentuješ všude a také musíš být vzorem pro Tobiáše. Když ho chci vést k úpravě zevnějšku, nemůže mít tatínka jako vagabunda!"

"Méďo, že tě to baví, tisknout mi účtenku, šetři papír, loterii s tím stejně nehraju," praví žoviálně Jimram.
"Ne, teď jste tu náhodou jen samí známí štamgasti, ale nikdy nevím, zda mi v lokále nesedí někdo, kdo vytasí služební průkaz a začne kontrolovat."
"Není to paranoidní?" otáže se Tadeáš.
"Není. Čert nikdy nespí. To máme čojku, finančák, hygienu a iks dalších státních ouřadů..."
"A tito všichni jsou tedy čerti..." zareaguje Lev.
"Přesně tak."
"Brzdi, Méďo, nebo nakonec vyfasuješ flastr za znevažování úřední osoby," zklidňuje ho Jimram.
"Pravda, takže tady máš účtenku, a co vy dva, taky platba nebo ještě pivečko?"

Oktavián Znebejánek znuděně upíjí víno. Když přijímal roli svědka na Lvově svatbě (kdo také jiný), myslel, že to tu bude více žít. Již před hodnou chvílí převzal od Lva svazek bankovek, aby za něj vyrovnal ženichovu část útraty. Novomanželé se vytratili ze sálu a z očí jim zářila roztouženost. Už to nebyl ten pobledlý Lev, který se mu svěřoval s prekérní situací.
Scholastičina svědkyně, jediná tamní mlaďoška, se dostavila se stálým přítelem. Tato dvojice již též zmizela. Oktavián sedí mezi seniorskou sešlostí a nenachází vhodné konverzační téma. Svoboda je hezká věc, ale dnes na něj, bonvivána, přece jen padá splín.

"Ahoj Lve, tady Scholastika, mohli bychom se v neděli sejít? Chci ti něco říct."
"Tak říkej."
"Ne, preferuji osobní setkání."
Setkávají se tedy ve smluvené restauraci.
"Dáš si nějaké víno, Scholastiko?"
"Ne, jen džus, a brzy pochopíš proč."
Scholastika vytahuje fotografii něčeho, co Lev naposledy viděl kdysi v učebnici biologie. A nechápavě mlčícímu Lvu vysvětlí:
"To je, milý Lve, náš společný potomek. Co s tím uděláme?"
Vzápětí dodává:
"Dítě si každopádně nechávám, ale na vytvoření řádné, úplné rodiny musíme být dva.
Nemohu tě do ničeho nutit, avšak pamatuj: vigilantibus iura!"
"Co???"
"Práva bdělým; a já jsem nyní bdělá za dva!"