Šoustek-Šuk-Tydlitát

"Naštvalo mne, že zrušili Spolužáky. Tedy ten web," skuhrá Tadeáš.
"To víš, GDPR," konstatuje Jimram.
"Nepochopím, co bylo na těch údajích tam přísně tajného," prohlásí Lev.
"Náhodou, z toho se dalo vyšpiónovat ledacos. Zvlášť, když tam leckterá třída nechala neomezeně nakukovat hosty," praví Jimram.
"Zaplať pánbůh, že to vůbec existovalo. Jen díky tomu jsme se dali jako třída dohromady a začali pořádat sleziny. Teď musím vymyslet systém,který nám to nahradí," přemýšlí Tadeáš.
"Radím ti, kamaráde," reaguje Jimram, "systém více správců databáze. Protože smrt, vyhoření, či havárie disku s vysokou pravděpodobností nepostihne všechny najednou a kontakty bude pořád někdo mít."

Z cesty se ozval klapot kopyt. Lev zvedl oči od svého rýče a spatřil ji. Atraktivní dívku na koni cválajícím směrem k chatě. Šortky, přiléhavé tričko, dlouhé zlaté vlasy vlající v letním vánku. Nebýt toho, že kůň byl hnědák, by se dalo říci, že princezna na bílém koni. Lev se zasnil.
"Kam čumíš, Lve?!" ozve se Scholastika.
Lev, uvědomiv si, že byl přistižen takříkajíc při činu, kamufluje:
"Tak mne napadlo, jak by se ti líbilo mít takového koně?"
"A měl bys na stáj, na podkoního? Neměl! Radši dál ryj, ruce ti stojí!"
Lev je zpět v realitě. Princezny se nekonají.

"Co oslava, Tadeáši?" vyzvídá Jimram.
"Člověče, dopadl jsem jak čučkař! Věnoval jsem Timee tyhlety šaty," ukazuje příslušnou stránku katalogu, "a poslala mě s nimi... Prostě zpátky do e-shopu."
"To se mně nestane, tohle žádný shop ve Scholastičině velikosti nenabízí," uculuje se Lev.
"Sis, vole, myslel," poučuje Jimram Tadeáše, "že zaboduješ? Naše ženský jsou úplně jiný nátury než tyhle modelky a celebrity! Nebo by tě rajcovalo, kdyby všem okolním chlapům zírajícím na tvou ženu vypadávaly oči z důlků? To už hraničí s deviací!"
"Co??!!" vyskakuje Tadeáš ze židle.
"Dost, chlapi!" zasahuje Lev, "některá témata si preventivně zakažme, nebo se tu pobijeme."

Život, ten probíhá,
nahoru a dolů,
proto ho, Tabito,
prožijme spolu.
Ač nejsem Tydlitát,
tydlitátuji rád,
když hudba souzní nám,
mám žízeň jako trám.
Tu žízeň po lásce,
tak mne už občerstvi,
má touha čistá je,
není to obžerství.
Být s Tebou napořád,
Tvé duši nablízku,
světem bych prochodil
nejednu tenisku.
Nechť duše souzní nám,
tak jako muzika,
flirty a nevěry,
to se mě netýká!
Na rukou budu Tě
v životě nositi,
proto už začínám
svaly si mastiti.
Neboj se, nezradím,
mám svou rodovou čest,
a o Tvé blaho chci
bojovat ostošest.
Tak prosím, uvěř mi, Tabito,
Tvůj Zdirad Zlámaljelito.

"Tatínku, pavouk," hlásí Scholastika Lvu. "Jaképak má jméno?"
"Proč jméno?"
"Když si ho tady pěstujeme..."
"Jdu ho pustit na svobodu, všichni s ním naděláte..."
"Fúúúj, pavóóóuk!" začne ječet Otík právě si pavouka všimnuvší.
"Oto, neječ jak nějaká hysterka!" zpraží jej Lev. "To jsi chlap? Kromě toho jsme vzdělaná rodina, kde nikdo nebude trpět nějakými předsudky vůči jakékoliv havěti."
"Ale tu havěť si tu pěstovat nemusíme," namítá Scholastika.
"Pěstovat ne, ale pamatuj, Otíku, my všichni jsme PAVOUK!"
"Co je to za češtinu, my jsme pavouk?" ozve se Scholastika.
"PAVOUK je zkratka," vysvětlí Lev, "znamená to parta arachnofilů vychovaných odchovanci Univerzity Karlovy.

"Nad čím dumáš, Jimrame?" ptá se Tadeáš.
"Potřebuji slogan na náš nový produkt. Zásyp proti vlkům."
"Na to si najmi kreativce," radí Lev.
"To si může dovolit korporát, ne já, drobný podnikatýlek."
"Chlapci a děvčata, zažeňte vlčata!"
"Na vlčata, Lve, nesahej, Zachariáš je u skautů."
"Voláme ke všem z plných hrdel, Šoustkův zásyp na každou..."
"Šílíš, Tadeáši? Vulgarismy nepřichází v úvahu! Vraťme se ke korektním vlkům."
Lev si pořádně lokne piva a po chvíli zvolá:
"Mám to! Vlci ať na náš dům klidně si doráží, neb Šoustkův zásyp je bezpečně odráží!"
"Výtečně," zvolá Jimram, "Méďo, frťana tvého nejdražšího alkoholu autorovi!"

"A nakonec mám pro tebe ještě jeden, exkluzívní, dárek," praví Tadeáš Timee, když už byly děti uloženy ke spánku.
Timea zvědavě otevírá měkký balíček. Vytahuje dlouhé společenské šaty, ovšem opravdu extravagantní. Záda totálně odhalena až k místům, kde ztrácejí své kulturní jméno, rozparek téměř po celé délce nohy. Už natahujíc je na sebe, myslí si o nich Timea svoje.
"Tatínku, vždyť z toho mi budou vylézat každé kalhotky!"
"Nebudou, ty se nosí úplně bez prádla, ta modelka je tak měla."
"A ty si, chlípníku, myslíš, že mě budeš vodit do společnosti polonahou?! Máš ještě lhůtu na vrácení? Sbal je!"
"Provedu!"

"Chlapi, nevím proč po mne všechny charity touží. Opět jsem našel ve schránce prosebný dopis se složenkou," prohodí Lev.
"To mi vykládej," reaguje Jimram, "mě jako podnikatele bombardují žádostmi o sponzoring v jednom kuse."
"Lve, já na všechny ty žadatele vyzrál," prohlásí Tadeáš. "Když se náhodou rozhodnu někomu přispět, nepoužiju předtištěnou složenku, o platbě přes banku ani nemluvě. Čistá složenka z pošty, variabilní symbol vymyšlený. Příjmení náhodně vybrané zapíchnutím prstu do telefonního seznamu, křestní jakbysmet. Jako adresa číslo, které v naší ulici neexistuje. A pošťák může další žádosti nosit doslova veverkám v lese!"
"Vymakané, jako Lev Šuk už nikomu nepřispívám!"

"Zítra mne tu nepotkáte. Své pivečko si dám u konkurence, tedy u zahrady. Začíná mi sezóna," hlásí Tadeáš spoluštamgastům.
"Nyní bulhaření, po sezóně slivovička..." konstatuje Lev.
"Houby, o tom to není, švestky se vždycky neurodí. Kdybych to měl brát jako hospodaření, dávno se na to vybodnu. Ale ten pobyt tam mne duševně povznáší. Vždy si tam pročistím hlavu a ty dny strávené tam jsou ve výsledku příjemné."
"Tomu věřím," reaguje Jimram, " a ty, Lve, přiznej si, nemáš na Scholastičině chatě podobné pocity?"
"Pravdu máte, chlapi," odvětí Lev, "bez těch nemovitostí bychom asi jen seděli tady. A to by nebylo smysluplné."

Hodiny po Scholastičině babičce v obýváku odbily desátou. Otvírají se dveře ložnice, Scholastika míří na onu místnost. A poté jde do rozsvíceného obýváku.
"Ty už jsi doma? V kolik jsi dorazil?"
"V devět, ale už jsi spala. Dnes jsi byla opravdu slepičí spolunocležnice," odvětí Lev.
"Doporučuji ti též jít spát, zítra se vstává."
"Vždyť jo, budu tě vbrzku následovat," slibuje Lev čumě do bedny.
"Čekat na to ovšem nebudu, dobrou noc."
"Dobrou noc, pytel blech na pomoc."
Lev se zamyslí. Kdy vlastně se Scholastikou uléhali naposledy společně do lože? Už to bude hodně dlouho. Hergot, měl bych se asi polepšit!