DMD č. 3. pro 3. 4. 2014. Téma: Pacta sunt servanda

Když jsem tak v prázdné kavárně seděla,
ospravedlnění pro své činy si hledala,
tehdy už dávno jsem staré moudro věděla,
ale ona toho stejně nikdy nedbala.
Vzpomínala jsem na kapky rudé krve,
jak neposedně ničili zmalovanou fasádu,
vybavila si, jak pocítila jsem konečně prve,
jaké to je, když o to nejcennější vás okradu.
Tvrdila, že dá se jí věřit, že nezradí důvěru,
já slíbila, že nebude to bolet – každý umí lhát,
když nesplní, co má – její tělo na kusy rozmelu,
ale měla strach z toho mé osoby se bát.
Bůh ví, kde smaží se teď neupřímnosti banda...
Pacta sunt servanda!

Domluvili jsme se na tom, že už se neuvidíme, pro jistotu. Rozloučili jsme se a vrátili se zpátky do svých životů.
Tak dobře, uvidíme se, už je to dlouho co jsme spolu nemluvili.
Proč ne, ale půjdeme na jedno pivo, jsme přece dospělí lidé.
Chodit na jedno pivo je blbost, jasně, že pokecáme u pár piv, ale o co jde.
Pokec je v pohodě, ale rozhodně se nebudeme líbat v parku jako puberťáci.
Líbat se teda budeme, to ustojíme, ale hrát si v křoví na doktora jako malé děti?!
Domluvili jsme se na tom, že už se neuvidíme, pro jistotu…

Když Izumi otevře dveře, Edward a Alfons se vyděšeně pokusí schovat jeden za druhého, což vzhledem k tomu, že Alfons je teď ohromné brnění, nedopadne dobře.
Izumi při jejich zoufalém přetahování neunikne, že Edwardova pravačka při střetu s krunýřem vydává kovový zvuk. Potom její zrak sklouzne k jeho levé noze.
„Rovnocenná výměna,“ pochopí Izumi. „Pokusili jste se o transmutaci člověka.“ A výměnou za lidský život jste obětovali vlastní těla. Porušili jste největší alchymistické tabu. Blázni.
„Chtěli jsme přivést mámu zpátky,“ odpoví brnění zničeně hlasem čtrnáctiletého kluka.
„Jaký učitel, takoví žáci,“ pomyslí si Izumi a ruka jí mimoděk sklouzne na břicho.

„Pusť mě ven! Já chci ven!“ vykřikl Neo a bojoval ze všech sil, aby mu nemohli znovu zarazit do hlavy tu příšernost.
„Neo, uklidni se,“ chlácholila ho Trinity.
„Tys mě podvedl!“ zaprskal Neo a chytil Morphea pod krkem. „Okamžitě mě vrať do mého starého života!“
Morpheus se zamračil. Situace se nevyvíjela, jak plánoval.
„Dal jsem ti na výběr. Vzal sis červenou kapsli. Nemůžeš z toho vycouvat.“
„Neřekls mi všechny podmínky. Uvedls mě v omyl.“
„Řekl jsem ti, co jsi potřeboval vědět. Tvoje volba byla svobodná.“
„Jsem barvoslepý,“ ušklíbl se Neo. „Ta smlouva je neplatná, z toho mě vyseká každý právník…“

Temný pohled ji spaloval jako oheň. Představila jeho ruce… nejen ruce…
„Dáváš mi svou vůli, své srdce, své tělo… tohle je ale pitomost…”
„Ano, můj pane,” vyhrkla. Snad si to nerozmyslí.
„Kdybys věděla, co chci…” zvedl obočí tak vysoko, že vykouklo nad rámečkem černých brýlí.
Odolala pokušení radostně zatleskat. Doufala v něco hodně zvráceného.
„Odevzdej se temnotě a staň se hříčkou mých přání,” zarecitoval.
„Ano, jsem celá tvoje! Rozkazuj, pane.”
~
„Tys ho sehnal,” zaradoval se Azirafal. „Snažil jsem se ten recept dostat už z její praprababičky.”
Crowley se samolibě usmál. Technicky vzato to nebyla smlouva s ďáblem. Jen inspirace literaturou.

„Pokud byla smlouva uzavřena na doživotí, je smluvní strana, která smlouvu bez nerozvážného důvodu nebo bez dodržení stravovací doby stanovené v článku 115 ukončí, povinna zaplatit druhé smluvní straně odstupné, které odpovídá výši běžné odměny za useknutí dračí hlavy. Náhrada za nečekanou dovolenou, kupříkladu v důsledku náhlé absence končetiny, zahrnuje pouze běžný plat. V případě jednostranného ukončení smlouvy králem trpaslíků se výpovědní doba, která vlastně neexistuje, snižuje v souladu s článkem 102, pracovní poměr je rozvázán tak, jako by hobit rozsah svého lupičského úvazku nesnížil. Odměnu je nutné zohlednit pouze při stanovení kompenzačního odstupného, kdyby se nějak vyznamenal.“
„Moment, co?!“

Díval se oknem, jak si rozčesává vodopád kaštanového hedvábí. Ruka podobná bílému alabastru se pohybovala pomalu, beze spěchu, a přitom každý tah hřebenu mohl být tím posledním. Neplakala, ale oči se jí tak zvláštně třpytily. Jako by se z nich už vytratila většina života a nahradilo ho mlčenlivé odevzdání, třebaže tělo ještě dýchalo.
Díval se a z toho pohledu se mu svíralo srdce.
Crowley nebyl démonem křižovatky dlouho - a před deseti lety udělal chybu. Teď už věděl, že to byla chyba. Stejně jako věděl, že má na lítost celý zbytek věčnosti.
"Pacta sunt servanda," zašeptal a pobídl pekelného psa vpřed.

Tahle mise stála za prd. Mossiho pokousal hmyz, takže dostal horečku a problábolil tři dny, než ho dali dohromady. Thona unesli místní banditi a záchranná výprava se změnila v krvavou řež. A já teď visím za jednu ruku z útesu a cítím, že se asi brzo pustím.
"Tyrosi, vydrž!" křikla Gwen.
Tyros cítil, že se vznáší pomocí Síly ve vzduchu. Pak začala opět nepřátelská palba a první, kdo to dostal, byla Gwen. Tyros se mírně propadl, ale Gwen ho nepustila.
"Nechte mě tu, nemá cenu, aby jsme tu všichni zařvali!"
"Podepsala-jsem-smlouvu!" drtila mezi zuby Gwen, "nenechám-tu-nikoho!"

Posunul jsem se směrem k nepatrné vyboulenině v dřevěném obložení. Chlápek měl bezesporu s chraplající vysílačkou trochu problémy. Držel ji v tučných lepkavých rukou, aby nahlásil přítomnost mojí maličkosti. Teď už měl na sobě úbor podobný uniformě, podle insignií spíš nižší šarže. Místnost byla téměř prázdná, osvětlená pohasínající zářivkou, zato vyzdobená další verzí plakátu, pod nápisem „Pacta sunt servanda“ se zubil sám veliký šéf. Několika pohyby jsem uvolnil z obložení silnou lať. Jedním obrovským skokem jsem dopadl těsně za chlapíka. Stačil ještě cosi nesrozumitelného zařvat, než jsem mu lať vrazil do oka. Teprve pak jsem si uvědomil, že vysílačka běží.

Kráska poslouchala bezduché tlachání sester a švagrů a pozorovala otce. Usmíval se v houpacím křesle a viděl opět jen, co sám chtěl. Bylo jí z toho zle. Zase se nechal oblafnout, a příště uvěří zas... přitom by tu dávno nebyl, nebýt Zvířete.
Zvíře bylo děsivé, nevyzpytatelné a mírně nechutné, ale nikdy neporušilo dané slovo. Bylo v právu. Z těch pěti se jí dělalo zle. Ze sebe samé taky. Z vlastní falše.
Rozhodla se.
Tiše vyklouzla ke stájím.
Zvíře bylo z jejího návratu pateticky šťastné a trochu si slintalo na náprsenku. Potlačila lehkou nevolnost a přiměla se k vlídnému úsměvu. Navždycky.