„Chcete svět bez pravidel a omezení? Svět, kde je možné úplně všechno? Otevřete svou mysl, ukážu vám ho.“
Neo trénoval motivační proslov. Trinity se musela držet, aby ho chlácholivě nepoplácala po hlavě. Byl vyvolený. Tomu věřila, celou svou duší… dlouho předtím, než ho vytáhli z Matrixu. Blbé bylo, že když konečně uvěřil i on, začal se chovat… hm, jako poslední spravedlivý, spasitel, neomylný.
„Neo, lásko,“ pohladila ho, „uvolni se, jsme sami, nemusíš být dokonalý.“
„Ale já…“ zakoktal se, zatvářil se zmateně, „tolik lidí na mně závisí.“
„Vím,“ přikývla. „Ten nový svět, jak si ho představuješ? Můžeš mi ho třeba nakreslit?“