DMD č. 3. pro 3. 4. 2014. Téma: Pacta sunt servanda

Bojí se nás a vykazují nás ze středu říše. Potřebují nás a lákají nás k hranicím. Králové a císaři, dali nám glejty a práva, na prapor vlčí hlavu. A my obcházíme zranitelný okraj země po dvojicích, člověk a vlk. Nasazujeme krky za jejich životy, krvavíme drápy za jejich majetek, naše ženy rodí a vychovávají syny pro těžkou službu. Jsme ale svobodní. Dokud nepřijde Lomikar.
Roztrhá glejty a rozpárá praporec, vyláká alfu z našeho středu. Spoustá ho stříbrnými řetězy, spráská krvavými biči, oběsí na konopí. Trvá nám rok, než znovu sebereme síly.
Chcete-li věřit, že Lomikara trefil šlak, věřte si tomu.

Byla překrásná slunná sobota, když se funebrák Saxon probral za saloonem, vylezl ze špinavých necek a pohlédl do kamenné tváře své chotě Lucy.
„Mohu vám to jednoduše vysvětlit,“ začal zvolna.
Lucy pozdvihla jedno obočí.
„Vysvětlení si poslechnu. Ale odpuštění ode mne nečekejte. Včera byl pátek, Harolde. Měl jste vůči mne jisté povinnosti.“
„Drahá Lucy,“ ozval jsem se smířlivě od vchodu do lokálu. „Snad byste neodepřela odpuštění svému choti.“
„Pacta sunt servanda,“ odsekla bohorovně. „Já jsem klasicky vzdělaná žena, reverende. Navíc židovka. A vy odcházíte z jakého titulu?“ udeřila na vzdalujícího se Saxona.
„Z titulu místního hrobníka, drahoušku. Pistolníci šabat nesvětí.“

To, co mu obři vmetli do tváře, bylo horší než rána na solar. "Za vše, co jsi, vděčíš jen dodržování smluv. "
Jako by to Wotan nevěděl. Za svou ženu zaplatil okem. Za příslib moudrosti se vlastnoručně oběsil na větvi Yggdrasilu. A moc nad bohy mu dávaly jen runy, vyryté na jeho kopí.
Jenže jeho půlsyn Loki ho přesvědčil, ať za stavbu Valhally slíbí obrům cokoli, on už to nějak ošéfuje. Starou belu, teď se určitě chechtá někde za bukem. A až se objeví, tak ho Wotan nebude moct ani nakopat do zadku.
Protože u nich doma jsou tělesné tresty zapovězeny.

„Dokonce mi vyhrožoval, že mě vyhodí,“ zasmál se Marek a potáhl si z cigarety. „By stejně nesehnali narychlo nikoho jinýho,“ mávl s nezájmem rukou. „Tak mi nakonec jen strhli prachy.“
Petr jen nevěřícně zavrtěl hlavou.
Když Marka přistihli opilého, vyděsilo ho to. Oba ta nařízení znali. Žádný alkohol, ani cigarety. Žádné romantické vztahy mezi kolegy… Kecy. Samo vedení to porušovalo.
Přitulil se blíž k Markovi a ukradl mu cigaretu. Na zemi u postele stálo několik prázdných lahví od piva.
Petr nikdy neporušoval pravidla. Dokud nepoznal Marka.
Teď se jen s chutí natáhl pro další polibek. Najednou v poslušnosti neviděl smysl.

Úterý, dvě hodiny odpoledne. CERN.
Joachim Eberhart, muž s trojciferným počtem vědeckých titulů, nejimpaktovanější člověk na světě, se rozčiluje. I ty nejzákladnější pokusy dnes vycházejí jaksi chybně. Například olověného závažíčko se ve vakuu na chvíli zastavilo a pak začlo stoupat.
Joachim rozčileně běží dát si udělat test na halucinogeny.
Na věčnosti, o pět minut později
Joachim Eberhart stojí před stolcem u sv. Petra. V očích má jedinou otázku: „Proč? Proč přestaly fungovat základní fyzikální zákony.“
Svatý Petr se jen zavrtí na svém otáčecím křesle a ukáže na velkou ceduli na vratech nebeských: „Pro soustavné porušování desatera přikázání končí projekt Země.“

"Dlužíš mi to," trval na svém House. Wilson kroutil odmítavě hlavou. "Ale jo, dlužíš."
"Housi, nemůžeš považovat za směrodatné něco, co jsem plácnul v opilosti," protestoval Wilson a pokusil se najít na gauči pohodlnější polohu.
"Dohoda je dohoda, slovo chlapa je slovo chlapa. Chceš snad být sketa?"
"Jasně, že ne, ale uznej sám, tohle je přehnaný."
"Řeklo se jasně, že jestli někdy Cuddy dostanu do postele, tak sníš moje tenisky," ukázal House na obuv umístěnou na talíři. Wilson si povzdechl.
"Tak dobře, dobře," zasunul si ubrousek za límec a vzal do rukou příbor. "Nemohl bych k tomu alespoň dostat kečup?"

Gil-Galad seděl již několik hodin v přijímacím sále. Erestor se zeptal: „Mám vpustit další, Vaše Veličenstvo?“
„Je jich tam ještě hodně?“
„Ano.“
Velekrál zaúpěl a řekl: „Přiveď další.“
Vešla mladá elfka, padla na kolena. Gil-Galad jí pokynul. Erestor se znovu ptal, proč si myslí, že by měla získat místo královské pradleny. Dívka vytáhla papír a chtěla začít psát odpověď.
„To stačí, Erestore, rozhodl jsem se. Přines smlouvu.“
Erestor jí dal přečíst a podepsat smlouvu. Informoval jí, kdy se má dostavit do práce a vyprovodil jí ven.
„Myslím, že jsem nemohl narazit na diskrétnější pradlenu královského ložního prádla,“ prohlásil spokojeně Gil-Galad.

Obyčejní lidé naivně věřili, že jejich Hrdina z Hathsinu vstal z mrtvých, aby jim dodal odvahu a povzbudil je v boji proti Pánu Vládci. O OreSeurově úloze věděli jen členové Kelsierovy party a chápali, že to bylo potřeba, ale ani ti se nemohli ubránit znechucení při pomyšlení na to, že kandra pozřela tělo jejich vůdce a přítele. OreSeurovi to bylo jedno. Byl kandra a ty pracují podle předem přesně dohodnuté smlouvy. Kelsier to rozkázal a štědře za to zaplatil, OreSeur jeho pokyny pak do puntíku splnil. Na nikom a ničem ostatním mu nezáleželo. Uznání nepotřeboval, hlavně že dodržel uzavřenou smlouvu.

TARDIS přistála.
,,Kde to jsme?" zeptala se Martha.
,,Na Plutu," odpověděl Doktor.
Vyšli z TARDIS.
,,Půjdeme někoho navštívit," oznámil. ,,Rose by se tu tak líbilo," dodal.
Martha jen protočila panenky. Vešli do jedné budovy.
,,Doktore!" zvolal nějaký pluťan. ,,Jistě neseš dobré zprávy o naší smlouvě."
Doktor se panicky otočil na Marthu.
,,Na tu smlouvu jsem zapomněl, připrav se na útěk!" zašeptal.
,,Jak to vypadá s naším přátelením se Zemí?"
,,No. Vlastně. Ehm. Vás tak trochu vyškrtli z planet sluneční soustavy," vykoktal.
Pluťan se zamračil.
,,Pluto je vyspělá planeta! Doktore, porušil jsi naší smlouvu! Chyťte ho!"
,,Martho! Utíkej jako o život!"

"Tak takhle by to, Julčo, nešlo. Zlobíš. Nikam se nepojede." Rozzlobil se otec.
"Spondeo! Spondeo!"
"Spondi es? Ale co?"
"Spondeo! Už nebudu zlobit a budu hodná!"
"Dobře, ale jestli to porušíš, tak se o víkendu k babičce nejede. Jasný?!
"Ano tati. Spondeo. Budu hodná, uvidíš."
"No, jen aby, uvidíme v pátek večer!"
Celý zbytek týdne se ta malá příšerka chovala v rámci možností slušně. Začalo se balit a já si říkal, že se snad opravdu bude držet zásady Pacta sunt servanda.
***
Ještě, že už sme doma. Smlouva nesmlouva, příště musí slíbit dodržování i u babičky, jinak se příště nikam nejede.