DMD č. 3. pro 3. 4. 2014. Téma: Pacta sunt servanda

"Počkat, kde mám milkshake?" překvapeně se ozval Loki. Jen na chvíli odběhl ven, aby zabránil pekelnému psu zpopelnit hlouček vyděšených turistů, a jeho pití bylo pryč. Leah se škodolibě usmívala zpoza dvou prázdných sklenic.
"Slíbilas, že mi to pohlídáš!"
"Slíbila jsem, že ti to na chvilku pohlídám. Kdybys měl tu bestii líp vycvičenou, stihl by ses vrátit včas."
Loki se chtěl ohradit, ale pak si všiml, co se zmiňovaná bestie chystá udělat.
"Tak jak myslíš. Ale věř mi, ještě budeš svojí proradnosti litovat," usmál se.
"Pochybuju," odpověděla Leah, která neměla nejmenší tušení, že jí Thori za zády spokojeně žvýká kabelku.

"Cože?"
"No fakt!"
"To jako vážně?"
"Ty sis to nepřečetl co? Tak koukej," strčil jeden kolega druhému pracovní smlouvu až pod nos.
"V případě ukončení práce ze strany zaměstnance vyhrazuje si zaměstnavatel právo na uvrhnutí zaměstnance do pekelného kotle. To si dělají srandu, ne?"
"Hochu, pracuješ v pekle, co myslíš?"
"Ale nejsem čert."
"Čerti nemají smlouvu. Hele, já jen vím, že nikdy tady nikdo nedal výpověď," podotkl protřelý pekelník.
"Žabaři. To bude jen tak, aby vyděsili lidi. Koukej!" Stoupl si doprostřed kotelny a zakřičel: "Dávám výpověď!"
Pekelný personalista si povzdechl.
"Že si ti lidi nedají pokoj, dochází mi volné kotle."

„Jamesi, Jamesi…“ starý muž si protřel oči a unaveně vzhlédl. Před nosem si podržel smluvní podmínky a přes okraj pohlédl na svého zaměstnance.
„Že jsi tuhle podepsal důležitá pravidla, to víš?“ začal.
„Ano, pane,“ kajícně se přiznal James.
„A že jsme v právu ti udělat přesně to, co jsi –ač nechtěně- způsobil objektu, který jsi měl sledovat, to taky víš.“
„Ale on mě rozzuřil! Je to kretén!“ vykřikl James.
„Znovu – víš, že to smíme? Při nedodržení smlouvy?“
„Ano, pane,“ povzdychl si.
***
„Takže říkáte, že zaměstnanec James O’Connel vám z ničeho nic vběhl sedmatřicetkrát na nůž?“
Smlouvy se prostě dodržovat mají.

Magdalena Vytáčková měla nejhezčí zahrádku z celé vesnice. Ne snad, že by ji to tolik bavilo, ale šlechtitelskou stanici bílých tygrů jí manžel se synem zakázali. Prováděla pokusy s barvou květů u čeledi Astraceae a v rybníčku pokrytém pestrobarevnými lekníny chovala vlastnoručně vyšlechtěné plemeno masožravých žab.
Nocí se rozlehl strašlivý řev.
Zase mi někdo krade kytky, blesklo hlavou Magdaleně. Oblékla si župan a vyrazila na zahradu.
„Nepokradeš, Kájo, nepokradeš. To bys ty jako ministrant mohl znát. A dodržovat,“ kárala babka výtečníka. „Desatero přikázání je smlouva s Pánem Bohem.“
„J-já vím,“ popotáhl chlapec se zkrvaveným prstem. „Když ona Zuzanka chtěla leknín...“

„Mohu Vás na chvilku zdržet?“
Touto nevinnou větou, kterou pronesla usměvavá, hezká, mladá a sympaticky působící dívka to všechno začalo.
Následoval monolog, z kterého jsem pochopil, že bez programu Excelent není možné existovat.
…
„Tady mi to ještě podepište.“
Fascinován jejím medovým hlasem a tričkem zvýrazněným poprsím jsem podepsal.
…
Za týden to budou dva roky, kdy jsem podepsal.
Každý měsíc mě stál tři tisíce. Ze stovky bonusů, jako bezplatná doprava po Bombaji, 80% sleva v řetězcích Q-market v Malajsii a podobně jsem využil jen jeden a to volný vstup na veřejné toalety v Humpolci.
Příští týden končí platnost té zpropadené smlouvy.

Mladík sa v rýchlosti obzrel ponad plece. Len aby ma nevidel, modlil sa v duchu a bežal úzkou chodbou ďalej.
„ Ale ale, mláďa, máme naponáhlo?“ počul za sebou hromový hlas prenásledovateľa.
„Nnnnieeee,“ zaúpel chlapec, ale nespomalil.
„ Hádam mi nechceš utiecť. Máme predsa podpísanú dohodu.“
„Rád by som to odvolal. Už netúžim byť populárnym, chcem len svoju dušu. Nechcem umrieť,“ začalo mu kriviť ústa.
„ To je milé, a ja chcem svetový mier,“ zaškeril sa jeho prenasledovateľ. „Nabudúce si snáď dobre rozmyšlíš, komu čo sľúbiš. Ale vlastne, pre teba už žiadne nabudúce nebude.“
Potom chlapec pocítil, ako mu ruka pevne zovrela hrdlo.

Tři roky si Krabat s Kantorkou namlouvali, že se jim žije šťastně, ačkoliv mnoho nocí neměli kde hlavu složit, mnoho dní neměli co do úst, ale jejich láska hřála, jako v Lužici mrzlo. Tři roky uběhly od doby, kdy byl Mistr na Černém mlýně konečně přemožen a mlýn lehl popelem. Tři roky trvalo, než Krabata o Velikonocích vzbudil naléhavý šepot, na čele ho pálilo dávno smazané znamení. Kmotříček volal. Krabat věděl, že jeho Kantorka zlomila prokletí všech tovaryšů ve mlýně. Bohužel také věděl, že tím porazil Mistra. Po třech letech na něj čekal nový mlýn a povinnost najít dvanáct pomocníků.

http://a-totalita.livejournal.com/31222.html

Zatemněnou místnost osvětlují jen slabé, nejisté plamínky svíček. Voní vonné tyčinky a hraje podmanivá hudba.
Dávno kašle na miliony chytrých rad z Internetu a řídí se spíš svým citem. Stejně jde hlavně o to, aby se uklidnila. A naladila.
On je tady s ní. Jako vždy.
Už to budou tři roky, kdy polibkem zpečetila jejich dohodu. Tehdy slíbil, že ji nikdy neopustí. Že občas odjede, ale vždy se vrátí.
A vrátil se i tehdy, když ho srazil neopatrný řidič.
Ona nemusí věřit v duchy. Jeden ji provází den co den.
„Zbavuji tě tvého slibu…“
Některé sliby by se dodržovat neměly.

„Taky ti někdy věčnost připadá tak zatraceně dlouhá?“
„Teď už ne, mám ji čím vyplnit. Ale předtím?“ ušklíbne se. „Bylo to peklo.“
„Tohle ti závidím. Teda ne jeho, chápej…“
„Rozumím,“ pousměje se. „Jednou taky někoho najdeš.“
„Našel jsem,“ podotknu chmurně. „Přišel jsem o ni zároveň se svým životem.“
Chvíli mlčíme.
„Někdy si přeju, abych byl zas jako dřív,“ ozvu se. „Prožít normální život a pak prostě zemřít.“
„Některý věci nezměníš,“ zazní po chvíli odpověď. „Bez ohledu na to, že dobrovolně by ses k nim neupsal. A teď pojď,“ krátce mi stiskne rameno a odvrátí se. „Apok dostal typ, svolává poradu."