DMD č. 3. pro 3. 4. 2014. Téma: Pacta sunt servanda

Jsou smlouvy, které jsou sepsána tisíci slovy, podepsané důležitými lidmi a přesto netrvá dlouho, než je někdo poruší. Pak jsou dohody, které se uzavřou jen ústně, ale platí pevně, dokud se nezmění okolnosti.
Málo časté, zato opravdu účinné, jsou slova, kterými čarodějové přísahají.
Tohle všechno si Nysander uvědomoval. Už to bylo dlouho, co svou přísahu složil. Jak rád by tohle břímě odložil, jak rád by se někomu svěřil. Ale nemohl to udělat. Ve hře bylo příliš mnoho životů. A smlouvy se mají plnit.
Byl strážce a bylo teď na něm, aby se zlo, které šířili Plenimarští, zastavilo. Nesmí Skalu zklamat.

Musím přiznat, že mi kdysi jeho neustálé štěbetání trochu vadilo. A protože byl z příbuzenstva, nedalo se mu nikdy úplně uniknout.
Až když jsem se vydal na pole sedláka Červíka a našel ho tam s nůší kukuřice - té báječné kukuřice, na kterou jsem se sám vypravil, pochopil jsem, že je ze stejného těsta jako já.
Druhý den se přihnal s nějakým lejstrem. Kostrbatým písmem na něm stálo: "Smlouva o tom, že Pipin a Smíšek budou přátelé navždy."
Smlouvu jsem roztrhal. Místo ní nám stačil slib. Ani v těch těžkých temných dnech jsme ho neporušili. Vždy jsme byli spolu. Alespoň duší.

NĚKTERÉ SMLOUVY BY SE MĚLY DODRŽOVAT...
Snítek polekaně nadskočil. To, co se mu ozvalo u ucha rozhodně nebyl hlas, který by někdo chtěl slyšet, a už vůbec to nebyl hlas, který by se dal ignorovat. Bylo mu do breku. Zrovna teď? Když se mu začalo dařit. To prostě není fér! "A nemůže to ještě pár let počkat? Dal bych si do pořádku své starosti...
HELEĎ SE, JÁ NEJSEM NIJAK ZATÍŽENEJ NA PODNIKATELE, ALE TY JSI ÚPLNĚ NESCHOPNEJ.
"Mám ženu! Děti!"
PSA. MÁŠ PSA.
"Kdo se o Gumáka postará?! Prosím! Rok!"
TOS MINULE TAKY ŘÍKAL. NA TOHLE NEMÁM... MIMOCHODEM, BOLÍ TO.

"Šuku, kdy konečně zasádruješ tu prasklinu ve zdi? A kdy dáš do zdi tu skobičku, jak jsem ti říkala před čtrnácti dny?", hudruje Scholastika.
"Promiň, já zapomněl", reaguje Lev.
"A do hospody jít jsi nezapomněl! Pak jsi přes den ospalý, nic s tebou není, Otíkovi by ses měl věnovat víc. Je to taky tvoje dítě. Já do té výchovy dávám dlouhodobě víc než padesát procent!"
"Hergot, to mě musíš takhle buzerovat?", zmáhá se na odpor Lev.
"Musím! Jednou jsi něco slíbil před svědky a před úřadem, a tak to budeš plnit. Protože, nic naplat, pacta sunt servanda!", končí Scholastika kázání.

Drakovi se princezna hned nezdála - cukrátkové šatičky a chemlonové kudrlinky nakřivo.
“Tohle jsme si teda nedomluvili. Smlouva říká jasně – mám nárok na jednu sličnou princeznu každých padesát let! A jsem rozumnej – chápu, že s tou sličností to vždycky nevyjde. Ale tohle už je moc!” zašermoval vyděšenému princátku pařátem před nosem.
“Já vím,” popotáhl princ, “ale když tatínek král umí jenom kluky. A ty šaty se mi líběj...” přešlápl a červenal se, až to drakovi přišlo líto.
“No, co s tebou," povzdechl si, "ostatně prej je to dneska moderní. Tak pojď dál,” mávl směrem k jeskyni, “doufám, že aspoň umíš vařit.”

Půlmaraton. Dvacet dva kilometrů běhu. Pro někoho procházka, pro někoho nedostižitelný cíl. Mám na to? Chci to zkusit.
Tréninkový režim je jednoduchý. Běhat. Vyměřená trať deset kilometrů sice není dvacet, ale i ta polovička stačí. Každý den? Trať půlmaratonu má dvacet dva, tedy musím. Nemusím, ale chci. A když to každý den nejde, alespoň obden. Abych nevypadl z formy. Má to i vedlejší účinky. Když dobíhám na tramvaj, jsem o poznání rychlejší a méně se unavím.
Dvacet dva kilometrů. Uběhnu to? Třeba, třeba... AhA, už jsem na startu. Mám strach. Teď odstoupit? No to snad ne! Tři dva jedna. Start!

„Tak, zlatíčko, pojď tedy se mnou.“
„Ne, moje dcera nikam nepůjde!“ Zahřměl král vyděšeně.
„No, no, no. Copak jste ji neslyšel? Odsouhlasila to. Tím je smlouva domluvena. Zbývá jen podpis a je to.“
„Belle, drahá, rozmysli se.“
„Ne, tatínku, já vás musím zachránit, vás všechny. To je v pořádku.“
------------------------------------
„Tvým úkolem bude uklízet všechny obývané pokoje a být mi vždy po ruce. Ale zapamatuj si, pokusy o útěk netoleruji. Jednou jsme sepsali smlouvu a ta platí navždy.
A ještě něco, neopovažuj se mi sahat na předení. Na kolovrat i ostatní náčiní jsem neskutečně háklivý.
Tak, a teď mi udělej čaj.“

"Thorine, musíš to udělat!"
Balin přecházel sem a tam před kamenem, kde se zkříženýma rukama seděl zachmuřený dědic království pod horou.
"Je to zbytečná práce navíc," zabručel Thorin.
"Ale slovo dělá krále. A ty i Bilbo jste tu smlouvu podepsali," vrtěl Balin hlavou.
Thorin si odfrknul a otočil hlavu směrem od Balina. Ten netrpělivě zadupal nohou v okované botě. Pak si i založil ruce v bok a nespokojeně zamlaskal.
Nakonec se, přesně jak Balin předpokládal, Thorin otočil zpět: "Nemůžu za to, že se nechal spálit na prach!"
"Ale přesto jsi povinen ten prach dopravit do Kraje. Bylo to ve smlouvě..."

Přátelství, spolupráce a vzájemná pomoc. Vždycky se uměli ohánět velkými, prázdnými slovy. Takový уклончивый язык, kde mnoho pojmů znamená svůj pravý opak.
Jako reakci na paktování se těch zlých (opět v mezích newspeakové negace) uzavřeli vlastní smlouvu, aby k sobě své podrobené kamarády ještě víc připoutali. Smlouvu podepsali zástupci osmi států. Jeden z nich odpadl během let, druhý měl svých starostí dost, takže zbývalo šest. Pět a jeden.
Smlouva zněla jasně. Pokud by se kterýkoli z členských států ocitl v nebezpečí, ať už činností vnějšího nebo vnitřního nepřítele, ostatní mu přijdou na pomoc.
A pomoc přišla. V noci na 21. srpna 1968.

„Toto je chlapecká škola, Watersi. Žádné děvče tu nechci.“
Mistr Severin se mračil, jako když se nad mořem sbírá bouřka. „Lisa do školy ani nevkročila. Bydlíme...“ Zarazil se. Nechtěl rektorovi prozradit polohu svého bytu. „...mimo školní areál.“
„Ten starý klášter vám taky nepatří, Watersi.“
Byl to výstřel naslepo, ale zasáhl. Mezi bouřkovými mraky probleskl hněv. „Domníval jsem se, Leylande, že máme nějakou dohodu,“ řekl mistr nebezpečně ovládaným hlasem.
„Samozřejmě. Jistý dlužní úpis.“
Na stole zarachotil měšec zlaťáků. „Splacený.“
Rektor svraštil rty.
„Zato vy jste své sliby nesplnil, Leylande. Takže. Lisa tu zůstane se mnou – nebo si hledejte nového černého mága.“