DMD č. 3. pro 3. 4. 2014. Téma: Pacta sunt servanda

Funěl a v boku ho nepříjemně píchalo. Na tohle nebyl zvyklý a rychle mu docházel dech. V tlačenici na Staroměstském náměstí se jim sice ztratil, ale stejně vědí, kam má namířeno. Zabočil, musel riskovat. Ulice vypadala přehledná a bez uniforem. Zrychlil. Když bude mít štěstí, protáhne se skrz Klementinum a pak se dostane bočním vchodem do křížovnického konventu.
Zrada si na něj počkala ve dveřích knihovny.
***
Cípy kolárku měl nasáklé krví. Následky výslechu.
To a vyražené zuby.
„Tohle prostě nemůžu udělat. Je to proti mému vnitřnímu morálnímu imperativu,“ vykašlal Josef Vlasák.
Morální imperativ mu vynesl patnáct let v uranových dolech.

„Belzebube, vypadáš hůř než samo peklo. Co se stalo?“
„Ó, velebný kníže pekelný, hrůza, hrůůůůza!“
„Někdo nevinný?“
„Hůř,“ zabědoval čert. „Vypadal jako standardní lidský červ. Smlouva Hříšník premium na pět let. Neomezené množství zlata a po pěti letech šup s duší do pekla.“
„A proč tu není?“
„Lhůta uplynula, tak jsem za ním šel, a že jako chci tu duši a on mi dal tohle!“ Čert zakvičel a vytáhl z hábitu galusku.
„A že prý to drobné písmo dole na smlouvě říká, že mu dlužíme ušlý zisk za léta, co se válel a nepracoval.“
„To je ďábel!“
„Kdepak, velebnosti, advokát.“

Ve jménu Otce i Syna i ducha Svatého.
Drahý synovče, doufal jsem, že Bologna Ti umožní stát se doktorem církevního práva. Jaké však bylo mé zklamání, když jsem zvěděl, že jsi přerušil studia a odjel do Říma - a co více, k témuž jsi svedl i svého bratra Ondřeje. A zde místo studií přednášíš o jakési astronomii a hledíš na zakrytý Měsíc v úplňku. Pomni, synovče, že jsem zde in loco parentis - a jakého užitku vyzískáš, nebudeš-li kapitule ku prospěchu, jak kanovníci doufají a kterak jsi slíbil? Navrať se domů, ať Ti mohu objasnit, že pacta sunt servanda.
Tvůj strýc Lukáš.

Další naiva. Hlupáček. Copak se nikdy nepoučí? Vždyť je to tu každou chvíli – přes třicet procent tajemných zmizení mám na svědomí já. A kolegové, samozřejmě. Ale já jsem jeden z nejlepších, patřím do elitní jednotky.
Jmenuje se MEFISTOFELES. Maximálně EFektivní Institut Správců Tajemství, Obluzovačů, Faktaměničů, Enormně Lstivých Entit a Smlouvačů. Máme ty nejlepší výsledky, elegantní vystupování, nejvyšší vzdělání a nepřekonatelný pekelný šarm.
Vlastně se ani nedivím, že se stále najdou takoví jako tenhle ubohoučký doktůrek.
„Brzy na viděnou, Fauste,“ řekl jsem dost potichu na to, aby mě bylo slyšet sotva jako ševelení větru, a dramaticky se rozplynul v černý dým.

Bydlela v malém domku západního stylu. Skromné bydlení, ale o mnoho lepší, než slumy ve kterých žila část obyvatel Karáčí.
Shodila burku a oblékla si župan.
„Vítejte!“
Vlasy barvy ohně, pihy, modré oči. Colin O'Toole, mladý Ir se sklonem rudnout pokaždé, když ukázala nahou kůži. Připomínal malé štěně, nesmělý, roztomilý a neškodný. MI6 ho přiřadila na její hlídání, asi proto, že nevěděla co s ním.
„Hledám Usámu.“
„Co?“ Ani ho neinformovali.
„Na žádost MI6.“
„Neuzavřela jste smlouvu?“
„Myslíš si, že Mycroft dbá na dodržování smluv?
„No, měl by!“
Tak naivní. Svedla by ho tak snadno, že se o to nepokusila.

„Nepřipadá v úvahu,“ křičel a zběsile pobíhal po bytě, zatímco rozvášněná přítelkyně se jej snažila za každou cenu chytit.
„Sám jsi tu smlouvu navrhl, nemůžeš ustoupit!“
„Ale to už je dávno, to jsem…“
„…dávno nedávno, já tě chci a hned.“
„Ještě popcorn?“ zeptala se Penny Leonarda a podala mu misku.
Oba se krčili na gauči a s pobavením sledovali, jak se Sheldon vyhýbá svým partnerským povinnostem, ke kterým se ve smlouvě, uzavřené s Amy, zavázal.
„Je tam po roce?“ křičela dál. „Je, tak se necukej.“
„Myslíš, že ho jednou dostane?“
„Určitě,“ rozchechtal se Leonard, „Pacta sunt servanta… mocné to přísloví.“

Odesílatel: Komise EU pro strašidla, duchy a jiné nadpřirozené bytosti
Adresát: Správa státního zámku Rožmberk
Vážený pane kasteláne,
naše komise ukládá správě státního zámku Rožmberk pokutu ve výši 5 000 €. Důvodem je porušení nařízení Evropské unie č.j. 45645/200 ze strany správy hradu.
K porušení dané směrnice došlo v níže uvedených případech týkajících se strašidla registrovaného pod značkou "Bílá paní Perchta":
- používá šaty bílé barvy odstínu č. 190; směrnicí je určen odstín č. 195
- místem jejího výskytu je nejen směrnicí daný hrad Rožmberk, ale i přilehlé městečko
- byla viděna s ručním nářadím (hasák), což neodpovídá směrnicí povoleným atributům
Podpis: nečitelný

Jasně, že smlouvy se mají dodržovat. A ano, podepsala jsem to. Jenže to mi bylo fakt zle. Věřila jsem, že umírám, ale teď už jsem se z toho dostala a jsem v pohodě.
Přece kvůli nějaké pitomé smlouvě nezradím svoje sny. Nebudu ničit všechno, kvůli čemu jsem tak tvrdě dřela. Teď, když mám konečně cíl na dosah.
Stejně nikdo nic nepozná. Stačí chvilka a jeden nacvičený pohyb.
S největším sebezapřením umlčím své druhé já a setřu z tváře slzu. Dodržím, co jsem slíbila. Aspoň ještě dneska. Je to moje jediná naděje.
Jmenuju se Zuza, vážím 38 kilo a jsem anorektička.

V luxusně zařízené zasedací místnosti byli pouze dva muži. Jeden z nich seděl v křesle a kouřil doutník, druhý nervózně korzoval od jedné stěny ke druhé. Náhle se zastavil a otočil ke svému společníkovi.
"Skoro si přeji, aby se u vás stal premiérem Neville, ten by na to měl rozumnější názor. Pokud na to nepřistoupíme, bojím se že se může opakovat tragedie ze začátku století."
Oslovený premiér pomalu vyfoukl kouř, odložil doutník a napil se ze sklenice whisky. Pak pokrčil rameny a upřeně pohlédl na svého společníka.
"Možná, ale stejně si na svém názoru musím trvat. Smlouvy se mají dodržovat."

Kdysi složila přísahu – zavázala se chránit svou zemi a byla pevně odhodlaná za tímto slibem stát. Za každou cenu.
Dotáhla to z obvodní radní až do křesla v Downing Street 10. Zažila několik nepřátelských invazí a jedné zabránila vlastníma rukama. Nikdy nelitovala žádného ze svých rozhodnutí. Obětovala manželství, přišla o přátele. Vždy nekompromisní, vždy pevná a hlavně vždycky zásadová.
Seděla před počítačem a váhala. Těsně před spuštěním si uvědomila jednu věc. Cenou za splnění velké přísahy bude její život.
Pak se usmála. Vždyť je to směšně malá cena.
Stiskla.
Podsíť začala vyhledávat tajné spojence.
„Tady je Harriet Jones, bývalá premiérka…“