O koncentraci

Zdálo se mi, jako bych mezi stromy zahlédla... To není možné. Mžourám proti ostrému světlu, které se sem tam prodralo skrz husté větve. V lese panuje přítmí, ale tyhle ojedinělé paprsky oslepují. Zrak mě neklamal. Stříbrnou lišku už jsem neviděla hodně dlouho, myslela jsem, že už u nás v horách nežijí. Tajím dech a zvedám pistoli.
"Tohle zvládneš," šeptám si neslyšně. "Stačí se jen soustředit a být v klidu. Klid znamená pevnou ruku."
Zaměřuju. Pojistka jen lehounce ťukne, jak přes ni přejíždím palcem. Pomalu mačkám spoušť.
Cvak.
Stojím jak opařená, zatímco liška pádí pryč.
"Kurva," zanadávám. "Já ji zapomněla nabít."