DMD č. 4. pro 4. 4. 2015. Téma: Mrkev v zimě

Když Alice dorazila na planetu, panovala tam zrovna zima. Alice si však nedělala starosti. Oblékla si na sebe bundu, a použila zařízení, které způsobilo, že navenek vypadala stejně jako domorodci (standartní vybavení vesmírných cestovatelů).
Rozhovorem s obyvateli zjistila, že jim chybí zelenina, ale nemají jak doplnit zásoby. Alice se rozhodla, že když jim zeleninu opatří, bude moci navázat přítelské vztahy a poučit je o vesmíru. Nasedla do lodi, pořídila hromadu mrkve a vrátila se.
Domorodci při pohledu na Alici s hromadou mrkve odnikud ovšem necítili vděčnost. Alice měla co dělat, aby odtamtud unikla dříve, než ji mohli upálit jako čarodějnici.

Je tu... všude kolem... nějak bílo... to je divé zem má být tmavá a plná živin (a červů fuj)... tohle je bílé, mokré a studené...
Co je to!? Sem přeci nepatřím!
Juj, a jak jsem vysoko...
Počkat cože vysoko?! A Jak to, že jsem naležato! Nemůžu snad růst naležato! To nejde! Bude mi špatně... Ne, už mi je špatně. Co když se pozvracím?
Co to plácáš?! Mrkve nezvrací!
Ale taky nebývají naležato a tak vysoko nad zemí...
Třeba jsem v mrkvovém nebi... To jsem si ale představovala jinak. A kde jsou všichni?!
Nemůžu tu být jediná!
Héj!
Je mi zima...

Muž se cílevědomě prodíral sněhovými závějemi. Byl na pokraji sil, ale byl odhodlán své poslání splnit.
Nesl důležité poselství pro krále Ankh-Morporku. Jeho město bylo v nebezpečí a on byl jeho jediná naděje.
Náhle před sebou v houstnoucím šeru spatřil záři ohně.
Opatrně se k tomu místu přiblížil. Uprostřed sněhových závějí byl kruh zelené trávy. Byly tam i záhony, ze kterých koukala mrkvová nať. Pak si všiml malého holohlavého muže v oranžovém rouchu.
"Cožpak není psáno, že na dušenou mrkev je vždycky čas?" usmál se na něj stařík a ukázal k ohni.
Posel pokrčil rameny, dušenou mrkev by si dal.

In winter you put your carrots in the sand. So they are kept fresh.
When a dwarf dies, you put them in the ground. So he is reconnected with the element he was made of and Mahal sees him and takes him to the Halls.
As Balin was retelling the famous tale about the great battle, Dís let her thoughts wander freely. She knew the story. The things Balin didn’t say.
They had to burn them. Burn the dead.
Frerin, Thrór... Fundin... and others.
But eventually... you eat even the stale carrots in winter.
Eventually... everyone will find the Halls.

Záhy po přistánī jsem se rozhodl s průzkumem neznámė planety připomínající ovocný sad neotálet. Upozornil jsem Alenku, aby neopouštěla raketoplán. Alenka se zatvářila zklamaně a tak jsem jí připomněl, že je potřeba se postarat o naše nové přírůstky, čtyři mladé skvoře, které jsme předevčírem vyměnili za páreček létavců s doktorem Chovarevem. Zatím se nepodařilo je přimět, aby začali znovu žrát. Když jsem se vracel, spatřil jsem malou postavičku v žluté kombinéze, jak se vynořila z trávy a s plnou náručí plodů podobných jablkům míří k raketoplánu. Dříve, než jsem stačil zareagovat, zvolala: "Mám to, tati! Mrkev žerou jen v zimě!"

Jeden únavný přesun následoval druhý. Jinak to nešlo. Kvůli šíleným podmínkám nedokázali ujít víc než devět kilometrů za den.
To, že je kopec tvořený prudkou bažinou, předpokládali.
To, že bažina v zimě zamrzne, taky.
Těšili se na to.
Její klouzavost, lámavost a následnou čvachtavost podcenili.
„Sem mrkef,“ prohlásil jeden z čerstvých rekrutů, padající naznak do vysoké vrstvy nahromaděného kapradí a do bezvědomí.
„Sem celer!“ hlásil druhý den, opakujíce podobnou činnost.
„Petržel,“ zavyl den třetí.
Den čtvrtý se zase vrátil k mrkvi.
Ostatní toho už měli plné zuby.
„Co máš prosimtě furt s tou kořenovou zeleninou?“
„Že sem jako mrtvej, kemo!“

"Mařeno, přines z lesa jahody. Mařeno, přines z lesa fialky. A bílého slona by od siamského krále nechtěla?"
Mařenka se brodila vysokým sněhem skrz les. V zimě ani jednu z požadovaných věcí nikdo nikde neviděl, přesto se jí již několikrát podařilo za pomoci dvanácti extravagantních pánů přinést, co si její nevlastní sestra přála. Z nosu jí stékala pramínkem rýma. Když už jí začal modrat i nos, vynořila se na betonovém paloučku. U zapálené popelnice se tam tulilo dvanáct mužů a již z dálky na ni mávali.
"Co to je tentokrát?"
"Mrkve."
"Tak chvíli počkej."
Šestý z kraje vplul do supermarketu.

Tlustá vrstva sněhu pokrývala zem už dva měsíce. Z počátku to nebyl takový problém, ale teď už nebylo lehké ulovit ani vychrtlého králíka a zásoby se tenčily. Koně na tom nebyli o moc líp. Nakonec jsme museli obětovat nákladního koně a rozdělit maso a zavazadla na zbylé dva. A taky něco z nákladu zanechat na místě. Chtěli jsme vyhodit i pytel mrkve. Maglor nám to nedovolil. Prý je v zimě potřeba zelenina. Podívali jsme se na něj jako na blázna.
„Tohle nepotřebujem,“ řekl jsem. „Nezasytí ani nezahřeje.“
„Mají pravdu,“ odvětil Maedhros. To bylo poprvé, co s námi v něčem souhlasil.

,,Merline!" zařval Artuš.
,,Co je?" odsekl Merlin, na což mu Artuš věnoval jeden ze svých královských pohledů. ,,Chci říct, ano pane?"
,,Včera jsem ti říkal, že chci polévku s mrkví. Kde je?"
,,Zkoušel jste někdy sehnat mrkev v zimě?"
,,Ne. Ale ty to zkusíš. V téhle zimě mi vždy polévka s mrkví udělá nejlépe."
,,Ale to je nemožné."
,,Kdepak, jako můj sluha musíš vědět, že pro tebe není nic nemožné. Tak jdi!"
Merlin se otráveně vydal hledat mrkev. Ale mrkev v zimě nebyla zrovna moc k mání. Nezbývalo mu, než zase trochu podvádět. I když kouzelná mrkev chutnala trochu divně.

Toho, že náš kolega nesnáší mrkev v jakékoliv formě, si nešlo nevšimnout, přece jen, když vybíráte oranžové kostičky i z vývaru, neujde to pozornosti. Načež logicky jednoho dne přišla ona sázka mezi zbytkem kanclu, do roka a do dne, znáte to, ceny lákavé, sankce děsivé, nešlo odolat.
Následovalo mnoho, přemnoho pokůsů, nabídku salátu odmítl hned, dušenou poznal, dokonce i z burgeru ji vytahal... Zkoušeli jsme to vytrvale všichni, ovšem všechny pokusy byly ukončeny naprostým nezdarem.
Až pak mě konečně jednou v únoru, skoro na pokraji stanoveného limitu, osvítila múza stowattovou žárovkou...
"Ten dort je výborný, to je perníkový?"
"Ne. Mrkvový."