DMD č. 4. pro 4. 4. 2015. Téma: Mrkev v zimě

Když máte za tátu Chlapáka Dana, není před mužností úniku, i když jste holka. A tak Wendy od školky sbírala trofeje na dřevorubeckých mistrovstvích a improvizovaných kláních, která končívala v krvi a chlapských slzách.
Oregonská zima venkovním aktivitám často nepřála, ale táta bral svátky klidu a pokoje jako výzvu, a tak ji s bráchama bral na ryby na zamrzlé jezero, uspořádal noc otužilců v iglú, přednášku o údržbě flanelových košil a vrh sekerou na sněhuláka.
Když Wendy sbírala rozpůlenou mrkev ze sněhu, říkala si, jestli něco z toho někdy využije.
Naštěstí pro ni nebyla v Gravity Falls apokalypsa nikdy daleko.

„Doctore, nemyslím si, že je to dobrý nápad.“
„Ale jdi, je to fantastický nápad. Je to nápad všech nápadů.“
„Spíš mi to přijde dost ujetý.“
„Není to ujetý je to geniální. Tohle by nikoho nenapadlo.“
„Jo, to nenapadlo. Nikdo není totiž takovej debil.“
„Řekni mi ve zkratce co se ti nelíbí.“
„Dobře. Jsme na ledové planetě. Zuří nejhorší zima za posledních sto let. Všude je sněhu po bradu a tady velectěný Pán času, si tu vysazuje mrkev.“
„Co říkáš na mé argumenty.“
„Promiň, Rose říkala jsi něco?“
„Grrrr, že já se vůbec starám, ať si tam klidně zmrzne. Blbec blbá.“

O mrkvi se mnoho neví,
jak jen Vám to povědět.
Co dá práce, než vyroste,
a kdo viděl její květ?
Dušenou s hráškem a máslem,
do polévky jak by smet.
Jen tak zoubkům k pochroupání,
mrkev dobývá vítězně svět.
Co však není mnoho známo,
jak to s mrkví vlastně je?
Jak příroda jen vymyslela,
kdy se z dětí raduje?
Chce-li mrkev svá semínka
pro osivo nám vydati?
Až druhý rok povede se.
V krytu pěkně na hromádkách musí zimu přečkati.
Mrkev v zimě mi připomíná,
snad jen jednu hloupou básničku.
Jak ten ušák nevěřícně
krkem vrtěl a ufiknul si (mašličku).

Ráno ho našlo na radnici. Starosta ho překvapivě pustil do místního archivu skoro bez ptaní - asi byl rád, že se kluk zajímá.
Teď zamračeně listoval stránky místní kroniky. Byl už sto let zpátky a zatím nic. Tiše vzdychl. Najít tu ženu bude jak hledat jehlu v kupce sena, mrkev v zimě a kapku vody v oleji dohromady..Zatajil dech..náhle úmrtí těsně po koupi domu...A tak nic, byl to muž a byl starej jak vynález kola. Otočil na další stránku. Tohle je zajímavý..Soud s majitelem..Že za ním někdo stojí, si všiml až když na knihu dopadl stín.

Kruege seděl a nevěřícně kroutil hlavou. Ano, byla tuhá zima a všem docházely zásoby. Ale tohle byl Bídak. Ten vždycky našel nějaký další flák masa...
Jenže to, co mu právě přistálo na stole, ho vyvedlo z omylu.
"Prosím, řekni že si děláš prdel," zaskučel zmučeně.
"A co si čekal?" Vyštěkl Bídák. "Celou dobu vám říkám, že mi zásoba dochází, ale vy ste pořád museli mít extra porci masa. Tak se nediv."
"Jasný, já to chápu. Ale řepa? Neměl bys tam něco jinyho?"
"Měl," odpověděl s úsměvem Bídák.
"Tak sem s tím!" Přikázal Kruege a na stůl mu přistála dušená mrkev.

Druháci se začátkem ledna vydali do skleníku číslo tři, aby pomohli profesorce Prýtové přesadit mandragory do vyhřívaných květináčů. Většina studentů se těšila - až na jednoho.
„Jen počkejte, až o tomhle uslyší můj otec. Přesazovat nějakou mrkev, to je práce pro sluhy!“ brblal blonďatý zmijozelský chlapec tak, aby ho dobře slyšeli i jeho okolo stojící nohsledi.
„Na vašem místě bych ztlumila hlas, pane Malfoyi. Na rozdíl od mrkve nese mandragora probuzení ze zimního spánku velice nelibě,“ řekla profesorka Prýtová a dala všem pokyn k nasazení klapek na uši.
„Hnusná zelenina,“ řekl Malfoy polohlasem a s odporem začal tahat za nejbližší rostlinu.

„To jsou mi věci… sáňky v létě, mrkev v zimě.“
„Já ti teda mami vůbec nechápu, proč se zrovna tohle říká. Vždyť v létě není na čem sáňkovat, ale mrkev si v zimě koupíš v každým obchodě,“ začala hned rozumbradovat Anetka.
„To ano, ale dřív nebyly velké obchody a lidi si ovoce a zeleninu pěstovali sami. A mrkev v zimě neroste. Takže byla neobvyklá jako ty sáňky.“
„Ahá! A teď bychom to mohly oslavit, co myslíš, mami?“
„Oslavit?“ Maminka zřejmě nestíhala proud Anetčiných myšlenek. „Oslavit to, že máme velké obchody?“
„Ne, přece oslavit, že už chápu, proč se tohle říká!“

Prokurátor: Tedy vy tvrdíte, že jste nedodal dost vajec, protože ve vsi byl slepičí mor.
Obžalovaný: Ano.
Prokurátor: Kdybyste se o svůj chov staral, mohl jste nemocné kusy vybít a nasadit zdravé. Proč jste to neudělal?
Obžalovaný: Pane prokurátore, z toho důvodu, že nový chov se musí nasadit od kuřat a ty vám začnou nýst až po žních.
Prokurátor: No?!
Obžalovaný: No, z čeho bych plnil dodávky vajec?
Prokurátor: Kdybyste se o ten chov staral, mohl jste ho mít zdravý!
Prokurátor byl ještě loni dělníkem. Věřil, že mrkev se dá sít jako ozim, a práva se u něj nikdo nedočkal.

I když v temných lesích kolem hučel vítr, u jejich vatry bylo příjemně teplo. Kvůli praskání ohně ani neslyšeli Marušku vstoupit do jejich kruhu potřetí.
„Co máš přinést tentokrát?“ zeptal se unaveně Leden.
„Jablíčka,“ fňukla dívenka. „Jinak mě zabijí.“
Leden pokynul třetímu muži po své pravici. Ten se pod svou kápí jen tence usmál a podal děvčeti převázaný balíček. Ta vesele odběhla.
Když Maruška předala balíček své nevlastní sestře a matce, nebyly spokojené. Vlastně vůbec nechápala, proč jsou tak rozzuřené, ani nerozuměla tomu, proč ji svázaly a nechaly ve sklepě.
Loki si sundal kápi. Husa blbá, pomyslel si s uspokojením.

„Dnes už to ovoce a zelenina není taková jako dřív, synku,“ postěžoval si dědeček před vnukem, který mu donesl nákup z blízkého hypersupermarketu. „To dřív, když se člověk zakousl do rajčete, tak mu v puse hrála úplná symfonie chutí, ale teď sice rajčata vypadají jak na výstavu, ale pak člověk neví, co vlastně jí, chuť to nemá veskrze žádnou.“
„Ale dneska můžeš mít jahody a mrkev v zimě, na banány nestojíš frontu,“ oponoval mu vnuk.
„Jenže když to chutná jako amarouny, tak si to klidně můžou nechat. Stejně to stojí nekřesťanské peníze.“
„Až bude léto, přinesu ti zeleninu ze zahrádky.“