DMD č. 4. pro 4. 4. 2015. Téma: Mrkev v zimě

Žít zdravě se Ivan rozhodl přibližně v době svých třicátých narozenin.
Kamarádi se ho samozřejmě nejprve snažili odradit. Legenda o Frantovi z Malešic, co přestal ze dne na den kouřit, alkoholu se vyhýbal obloukem, bůček v závodce vyměnil za pravidelnou jízdu na kole a nakonec ho po týdnu skolil infarkt, zůstávala hluboko v jejich podvědomí.
„Já nevím,“ pravil Saša skepticky na jednom březnovém večírku, když viděl přítele nalévat do sklenice mrkvovou šťávu. „Neměl bys začít odvykat pomalu?“
„Však jo,“ ujistil ho Ivan a do sklenice přilil vodku. „Bunny Mary byl hit letošní zimy. Četl jsem to v Blesku pro ženy.“

Pankrác se Zdiradem stavějí sněhuláka. Koule jsou na sobě již navršeny a zbývá dopracovat detaily. Pankrác vytahuje z kapsy mrkev a instaluje ji typicky jako nos.
"Tati, nemáš ještě jednu?"
"Ne, proč?"
"Jako pindíka."
Pankrác se chystá namítnout, že je to sněhulačka, avšak vzápětí mu dochází, že by Zdirádek chtěl tvořit ňadra. Naštěstí se mu vybaví vzpomínka z mládí.
"Zdirádku, budeme jiní frajeři, toho pindíka mu uděláme ze sněhu!"
A začne vzpomínat, jak tehdy spolužáci na koleji formovali sněhulákovi ztopořený úd.
A pokud se jim tvorba povede, tak bude muset Zdirádka zapřísáhnout, aby se jejich výtvorem rozhodně nechlubil doma Jenovéfě.

"V tom záchranným modulu byla kočka."
"Kočka? Baba? Šťabajzna? Na co čekáme?" začal si Kocour upravovat účes.
"Povídám, že to není tak jednoduchý. Hele, počkej tady, dokud nezjistíme-"
"To je trapný jako jít na retro disko a vynechat flitry! Jsem jak mrkev v zimě, kterou šoupnou k blbýmu sněhulákovi, místo aby ji využili na rybí specialitu!" běžel Kocour za ním.
"Prosím, mrkvičko. Až po tobě."
Kocour se napřímil.
"Sleduj lovce žen,"otevřel dveře.
Ozval se řev.
"Jak říkám, kočka. Napadlo nás, že to může bejt zmutovaná civilizovaná forma, ale zjevně to prostě je šavlozubej tygr," volal Lister za prchajícím Kocourem.

Na podzim v každé z bedýnek pečlivě uhladila písek.
Z pověrčivosti do něj prstem vyryla pár čar.
Aby moc nevysychal.
Aby v něm zelenina nehnila.
Aby se škůdci drželi dál.
S uspokojením sledovala, jak se zeleninový sklípek naplnil.
Nakonec na jeho vrátka pověsila svazeček jeřabin. Jen tak, protože se jí líbila jejich barva.
Vrátka vrzla pokaždé, když v zimě přišla. A prostor v zeleninovém sklípku se pokaždé trochu zvětšil, když do kuchyně odnesla dalších pár kousků.
Nad poslední mrkví si povzdechla. Bez mrkve ztratí polévka ten správný barevný akcent. A tak jí nezbývalo, než se začít intenzivně těšit na jaro.

Její vlasy zářily do daleka i zpod pletené čepice. Říkával jí, že jsou zlatavé jako oheň, i když jí při pohledu do zrcadla připomínaly spíš mrkev.
A je to v háji, už na něj zase myslí. Ty jeho komplimenty. Byly moc příjemné, ale jak se ukázalo, taky laciné a zapomenutelné. Pro něj. Protože odešel a hned na to se rozsněžilo.
Byla jí zima, i když byla dost teple oblečená. Mrzla zevnitř. Zároveň však si připadala otupělá a odcizená, jako by ty zkřehlé ruce patřily někomu jinému.
Loudala se chodníkem a v čerstvém sněhu za ní zůstávala osamělá šňůra ostrých šlápot.

Po předchozím fiasku si vzal do hlavy, že té věci s pitím přijde na kloub.
S obvyklou zarputilostí se zahloubal do všech dostupných materiálů a donekonečna vyslýchal největší opilce z řad svých bezdomoveckých kontaktů.
Ta správná (a toužebně očekávaná) příležitost se naskytla brzy.
„Tentokrát vím naprosto přesně, kolik toho mohu vypít,“ hučel mi do ucha.
Příliš jsem ho nevnímal. Prvorozené dítě nezapíjíte každý den.
O pár hodin později zachmuřeně pozoroval své zvratky, dekorativně se vyjímající ve sněhové pokrývce.
„Proč je tam mrkev, Johne? Nejedl jsem mrkev.“
„Vššššždycky je tam mržkev!“ zamudroval jsem s grácii ostříleného pijana a vrhl vedle něj.

„To mi řekněte, který pitomec nám nacpal do turné takové děsné díry jako Línomysl a Žaludkov,“ láteřila tragédova žena. „Copak jsme do těch Křepčic nemohli jet jinudy? Hory prej, jasně. Tisíckrát raději bych brala hory, klidně i v tom prosinci, s lavinama a vším. S potěšením bych tlačila maringotky závějí! Všechno, vážně všechno je lepší, než vystupovat v Línomysli.“
„Nebruč,“ uklidňoval ji tragéd, „uděláme živé obrazy. To pochopí.“
„Jo. Loni nepochopili ani Narození Jezulátka,“ přidala se k vrčení principálka.
„Tak letos uděláme Roh hojnosti na sněhu,“ navrhl satirik. „Jablko, Ananas, Mrkev… Klátící se vycpané mrkvi by se mohli zasmát, ne?“

...mrkev v zimě spí. Nebo je mrtvá. Vlastně mrkvá. V lepším případě stihla shodit semena, ve kterých teď přes zimu Chidr sní své zelené sny. Na jaře squattuje pod střechou základky naproti Vzořině oknu.
Letošní jaro vyhlíží spíš jako zima.
Mrkev si to myslí taky a hnípe ve sklepě - až po krk zaražená v písku.
Škoda, že Vzora žádný sklep nemá... Chudák mrkev tak musí sdílet komůrku (přesněji řečeno krabici) s cibulí a zkvašeným moštem. Chidr-opilec tam byl taky, jak Vzora zjišťuje o týden později, kdy mrkev vypučí (v prosinci) a vcelku nespravedlivě je degradována na žrádlo pro bezdomovce.

A tak se stalo, že se Ford Prefect, mezihvězdný stopař, který náhodou uvízl na Zemi asi dva miliony let předtím, než byla zničena Vogony, rozhodl zbláznit.
Například právě teď se v husté sněhové vánici pokoušel vypěstovat mrkev. Do sněhu vyhrabal dvě jamky, kam uložil pár semínek. Možná tam ta semínka byla a možná taky ne, ale v tomto stavu mu to bylo jedno. Pak zůstal stát a čekal, co se bude dít. Když ze sněhu nevyrašila kýžená zelenina, vzdal to a chvíli přemýšlel jestli by neměl nabýt zdravého rozumu, ale jeho úvahy přerušil kámen, který ho zval na šálek čaje.

Zásoby masa, nasoleného i vyuzeného, špek, ve džbáncích vyškvařené sádlo, věnce klobás. Pytle mouky. Ve sklepě brambory, zimní jablíčka, v bedýnkách s pískem kořenová zelenina, v soudcích kysané zelí. Ve spíži na policích sklenice se zavařeninou a nakládanými okurkami, plátěné pytlíky s luštěninami, křížaly, sušené švestky a houby. Ořechy. V kuchyni voňavé svazečky sušených bylin a svazky cibule a česneku.
Srovnaná hromada dříví. Naškrobené cíchy a silné peřiny z husího peří. Bílé dny, černé noci a čekání na barvy. Nastřádaná slova, jež v létě nebyl čas říct, spousta příběhů k vyprávění a dlouhé noci k milování.
Tak se přečkává zima.