DMD č. 4. pro 4. 4. 2015. Téma: Mrkev v zimě

Téměř všichni se dívali do talířů s různým stupněm znechucení. Pouze Cullen a Cassandra se pustili do jídla bez výhrad.
"No ne, mrkev. Dnes jsem to opravdu nečekal," prohlásil bodře Varric.
"Prej je dobrá na potenci," komentovala to Sera, načež se Cullen silně zakuckal. Dorian si promnul knír a zadíval se na mrkev s větším zájmem.
Viviene si držela u úst kapesníček a mumlala, že k něčemu tak skandálnímu, jako je mrkev k večeři celý měsíc, by ve Val Royeaux dojít nemohlo.
"Jsme v horách, snad jste nečekali, že zásobovací cesty budou sjízdné i v zimě?" zařehtal se Iron Bull.

Porta o jídlech spustil uprostřed ledové pustiny.
Zpočátku se zvládli držet všichni – ani Drobeček mu hned nechtěl rozbít hubu – ale když se dostal k polévkám, bylo zle.
„Slepičí ne, chápu,“ poznamenal Porta, když po něm vyjel i jinak klidný Legionář. „Co taková mrkvová? Se smetanou a ořechy. Ta by se do týhle kosy šikla.“
„A mrkev chceš najít kde? Nech si tyhle kecy na jindy,“ zavrčel Dědek.
O několik dní později, když našli útočiště v troskách jedné ruské vesnice, se Porta vrátil ze své procházky.
S mrkví.
Na otázku, kde ji vzal, klidně odpověděl: „Jsme v Rusku. Tady najdete všechno.“

Mříž povolila a Edvin konečně opouštěl mrňavou vlhkou celu.
Jeho plán byl jasný, musí zjistit, kde vlastně je, a podle toho se zařídit. Už při chůzi chodbou ho jímalo neblahé tušení: opadaná omítka, děravá střecha, sem tam depresivní nápis v azbuce. Nikde ani noha, a to by se spokojil i s useknutou.
Teprve v jedné cele našel cosi jako vodítko, na zdi a směsí krve psaný deník nešťastného vězně.
Listopad. Na snídani mrkev, na oběd zima. Mrkev dobrá, lepší než kámen, konečně přešly halucinace z hladu. Večer poprava. Takový je život.
Edvin z toho pochopil, že je asi v Lotyšsku.

"Ts, ts, ts, mrkev v zimě," utrousil Křupka a dalekohled, co našel po trempech za kopcem, odložil na pařízek.
"Děcka!" zavolal přes rameno a než se prcci vybatolili, uždíbnul kousek mechu.
Tfuj, to je humus. Už aby začalo rašit. Tyhle posunutý zimy jsou na dva bobky. Mládež se dávno vykulila a na poli furt leží sníh.
Chmýřaté kuličky ho zatím poslušně obklopily.
"Mrkejte támhle," natáhl čenich směrem k zasypané oranici.
"Lidi. Nějakej blb si na ně vymyslel vtip a některý jsou pořád ochotný to zkoušet," ušklíbl se.
"Zapomeň na to, Pískáči," zarazil synka, "je to podvod."
Králičí děti se rozchechtaly.

Nahlásili nám, že je agresivní a demoluje okolí. Seděl v temné nálevně, před sebou kdoví kolikátou sklenici vodky.
Přisednu si, nejprve dlouho mlčím, pak ho zkouším oslovit. „Jak to jde, Vlku Vlkoviči? Co zajíc?“
„Právě! Nejprve to vypadalo dobře; dostal i funkci v nějakym výboru, snad pro zdravou stravu. Pak se asi zbláznil, provokoval, prý „Máte mrkvovou?“ Dostal dva roky na Sibiři, zmrzlinář se nasral a udal ho, prý za plýtvání společnými socialistickými potravinami …
Tak teď jsem mu tam v lednu alespoň poslal na přilepšenou plnou bednu mrkve, ale zda došla, nevím …
Nemáte náhodou záchrannou stanici i pro kladné hrdiny?“

Nahlásili nám, že je agresivní a demoluje okolí. Seděl v temné nálevně, před sebou kdoví kolikátou sklenici vodky.
Přisednu si, nejprve dlouho mlčím, pak ho zkouším oslovit. „Jak to jde, Vlku Vlkoviči? Co zajíc?“
„Právě! Dostal funkci ve výboru pro zdravou stravu … Všem nutí tu svoji mrkev. V létě, v zimě, každý den musím sníst jednu, jinak mne nahlásí. Znáte „Máte mrkvovou?“ To je taky jeho dílo … Po roce, když to tady nikdo nežral, ji poslali do Artěku, pionýři zbaští všecko …“
Smutně se zahleděl na chmurnou zeleninu.
Zachránila ho ježibaba. „Máte rád perníčky?“
Od té doby žije spokojeně u nás.

"Arrrrrrgggh!"
Každým okamžikem očekávám, že na mne zpoza rohu vystartuje elitní boss level "lebzna". Zní to tak děsivě, že si všechny neurony v mé hlavě právě nasazují špunty do uší. Kdepak používat na bosse "Taunt", stačí přijít do třídy a rozsvítit.
"Dobré ráno!"
"Pane učiteli, nepodíváme se dneska na film?"
"Ne."
"Nebo seriál?"
"Ne."
"A co nějaký díl Doktora?" Helemese, nasazují těžší kalibr. Odolám.
"Ne, budeme makat."
"Nebo si budeme říkat vtipy. Znáte ten o mrkvi v zimě?"
Diagnóza - pondělí ráno, osm hodin, navíc měli od sedmi němčinu. Někteří museli vstávat v pět. Ach, ten soucit.
"Ne, ten neznám. Povídejte..."

Sigurd Kancozhouba opatrně zavřel lucernu, aby neuhasl plamínek. Nic. To byla poslední šance.
“Nestartuje! Svíčkou to nebylo!”
“Sigu, kkkkkašlem na to, vezmem lodě a......popppopojjďme si radši zaplenit!”
“Bori, já VÍM, že to myslíš dobře. Ale v životě Vikinga jsou prostě i momenty ..."
Sigurd zoufale napřáhl ruce směrem k odstavnému pruhu.
"Oslík nejede, dnes je zimní slunovrat a já Hyldě slíbil, že jí vezmu na Mučení křesťanů.”
Bez mrkve s ním nepohnou.
“Ttttttak aspoň… rozděláme oooooheň a ssssss ssssníme oslíka!” Zamrkal Bori spiklenecky. Zvíře se ani neotočilo.
“Sníst oslíka!!! Ty ses zbláznil! Fotr by mě zabil, kdybych ho jenom škrábnul!”

Xénie vstoupila do spižírny, aby z bedničky s pískem vybrala do polévky dvě mrkve ze zimní zásoby.
V poslední chvíli se zarazila a šokem se jí až zadrhl dech.
Zčernalé mrkve se v bedničce kroutily a svíjely jako klubko zdivočelých červů, zakusovaly se do sebe, škrtily se navzájem, trhaly se na kusy a roztékaly se v písku s odporným sykotem.
Xéniin vyděšený křik přivolal Evžena.
„Zatracený děcka,“ zavrčel, jakmile se vzpamatoval z leknutí.
Pak se však podíval lépe, opatrně přiblížil konečky prstů k bedně a ucukl. Ostré vibrace ohavně pálily.
Za tohle liščata určitě nemůžou.
„Je to něco v písku.“

Tělo bylo zamrazené a perfektně zakonzervované. Žádná krev, žádné stopy. Nic.
"Watsone, pojďte sem!" zavolal na mne Holmes a já ho následoval. Zastavili jsme se několik metrů od místa činu. "Rozluštil jsem to," důvěrně mi sdělil a já jen udiveně hleděl na to, co mi ukazoval. Ze sněhu trčela dobrá polovina středně velké mrkve.
"Někdo tu stavěl sněhuláka?" otázal jsem se.
"Ne Watsone. Nevidíte to? Je to stopa," Holmes vypadal zcela nadšen svým objevem a začal mi obšírně všechno vysvětlovat.
Mlčky jsem mu naslouchal. Svoji teorii o tom, že vrah byl nejspíš zahradník, jsem si tehdy raději nechal pro sebe.