DMD č. 8. pro 8. 4. 2015. Téma: Masožravky

"Už to víte? Natrávila jsem to od mouchy zrovna dnes odpoledne!"
"Už od včerejška z té tlusté masařky. Tušila jsem, že nám tahleta bude dělat ostudu, už od výhonku byla příšerný rebel!"
"To ano, chudák její nebohá matka, co much se jí nalovila, šťávy narosila, dokonce i pavouka se jí povedlo lapit, ale nic z těch podstrkovaných dobrot si prý nechce vzít!"
"Za to může to přesazení do obývacího pokoje, já pořád říkám, že ta televize má na dnešní mládež špatný vliv! Prý že se bude živit jen fotosyntézou a vodou! No kdo to kdy slyšel, aby byla masozřavka vegetariánkou?!"

Film měl nečekaný úspěch a dokonce i upířata odcházela spát s nadšenými výrazy.
Matějovi z počátku nepřišlo divné nic. Zmizení šunky v duchu připisoval půlnoční svačince nějakého vlkodlačete a chybějící maso bylo v restauraci běžné. Až když za ním přicupitala vzlykající Anallise, začalo mu svítat.
„Moje myšky jsou pryč,“ popotahovala holčička.
„Půjdeme se po nich podívat, ano?“
Tušil neplechu, a tak rovnou zamířil do sklepa. Jakmile otevřeli dveře, potvrdila se jeho nejhorší obava. Poslední myška s kvíkotem zmizela v útrobách jedné z květin. Designer sprostě zaklel a houf malých pěstitelů se na něj trochu nakvašeně otočil.
„Asi máme zaracha, co?“

Potvory pitomé! Úplně je vidím, zakousnuté do nadloktí.
Malé kulaté hlavičky, ne větší než desetikoruna. Zubaté tlamky od jednoho neexistujícího ucha ke druhému, urputně se drží v souvislé řadě na mých ramenou.
Přišly postupně. Za hádky, za zlá slova, za hloupá gesta, za rány shůry. Jsou těžké, nenechají na sebe zapomenout.
Repelenty však existují.
Sestra mi řekla něco velmi moudrého.
Dvě mrchy odpadly.
Je na co se těšit, je za co děkovat.
Další jsem sedřela o roh ulice.
Přítelkyně mě pochválila.
Masožravka se pustila, když do mě na ulici kdosi vrazil.
Mám se o koho opřít. A na něj nepřelezou.

„Mohli jsme dopadnout hůř. Filch vyřvával něco o hnojůvkách,“ optimisticky prohlásil Harry.
Profesorka Prýtová čekala u skleníku.
„Tak, chlapci, to jsem ráda, že jdete! Práce ve skleníku je spíš odměna, jenže dneska,“ znejistěla a nervózně otevřela dveře skleníku, „dneska to je trochu...“
„Co se tu stalo?“ zeptal se Ron konsternovaně.
„Mandragorky procházejí pubertou. Podle všeho se jim podařilo uspořádat večírek a... Pane Weasleyi, pozor, ten břečťanovec vás škrtí, jedeš!“ jiskry z hůlky Rona mírně osmahly.
„Aspoň tyhle jsou roztomilé... Ty tlamičky!“ Ron rozněžněle mával nad květinou prstem.
„Pane Weasleyi...“
Ron zařval.
„To jsou masožravky. Ještě nesnídaly.“
„Zlatý hnojůvky,“ zasténal Ron.

Rána. Ležel jsem na zemi a sledoval klenbu, mizící ve tmě. Chrliče se posměšně ušklibaly. Ukázal jsem jejich směrem neslušné gesto.
Najednou bylo všude moc světla. Viděl jsem babičku v zahradnickém... Nebo se zahradníkem? To je fuk. Šílenství se v mé rodině dědilo.
Cupitala po cestičkách sem tam něco přistřihla, upravila. Celou dobu vesele štěbetala. Nastal čas krmení. Poznal jsem to podle kýble plného masa, raději nepřemýslet koho. Možná zahradníka. Květy se k ní začaly natahovat a ona je se smíchem odháněla. Natahovala jejich směrem dlaň a já sledoval jak chňapají po kusech těl. Babička měla nejkrásnější zahrady v okolí.

"Dobré ráno, Adélko. Tak jakpak ses nám vyspinkala?" zahlaholil žoviální hlas šíleného botanika.
Adéla se ani nepohnula. Proč taky, kytky se jen tak na zavolání zpravidla nehýbají. A jí se nechtělo. Za chvíli ten cvok bude hrát na housle a ona dostane hrozný hlad, ale zatím byla úplně spokojená tak, jak byla.
V misce s vysokým okrajem pod květem se octla laboratorní myš a pobíhala kolem dokola ve snaze najít oddech.
"Bude snídaně, Adélko!" zaznělo, a vzápětí se místností rozlehly tklivé tóny houslí. Tak určitě, ty nádivo pěstitelská. Hejbat se nebudu a jíst myši taky ne, nejsem pes. Prostě ne.

Z Larryho se takřka přes noc stal badatel provádějící přísně utajovaný výzkum ve vládním projektu Samorecyklace. Po ústavu kyselinných a zásaditých lázní tu byla další šance!
Jak se dalo čekat, tahal si práci i domů. To byste ale museli Larryho znát...
Začalo to několika šťavnatými řízky a touhou zrecyklovat svůj život, ale jak už to u Frankensteinů chodí, dělo se tak výhradně na úkor neblahých sousedů, psů, pošťáků, pojišťováků a Svědků Jehovových...
Všechny je kraví květinky zrecyklovaly - zpravidla ani boty nezůstaly...
Mléko nesmrtelnosti ale stálo za to a Larry si po vyhazovu (obsahujícího otřepané vidle a pochodně) zřídil kosmetický salón.

„Vítám vás na třetí schůzce Ligy na ochranu pověsti masožravých rostlin!“ zahromovala Láčkovka Laura.
„Minule jsme se usnesly, že s naší příšernou pověstí mezi lidmi budeme muset něco udělat. Jako odstrašující příklad jsme si pouštěli horor Adéla ještě nevečeřela. Je na něm krásně vidět, jak jsou lidé zaostalí. Mohou si přečíst tisíce odborných článků, které dokazují, že jsme nikdy nepozřely nic většího, než je moucha, či výjimečně nějaký ten drobný hlodavec, a přesto o nás točí něco tak pobuřujícího!
Dospěla jsem k závěru, že naši pověst může vylepšit pouze naprostá abstinence. Opakujte po mně, sestry: Moucha je kámoš, ne žrádlo!“

The last days were not good.
Rivendell was nice, but their food was bland.
The trek to the mountains was long and tiring.
The mountain giants were absolutely the worst. Dís thought she might have lost Fíli… And atop of all that… the comfortable cave they've chosen for rest looked too good to be true.
It was.
Now they were dragged through tunnels full of gruesome skeletons…
It was so bad it was almost bizarre.
“We will eat you,” scowled one of the goblins at Dís.
She suppressed the urge to offer him ketchup.
Yes, she was way too tired.

Mrs Lice Ottercat si hověla na pohovce pod oknem a spokojeně se usmívala. Přítomnost Miss Burnwood jí dělala vyloženě dobře a stejně tak ona sama byla balzámem na duši své přítelkyni.
Do salonu tiše vstoupil George a krátce se uklonil.
"Madam, přišel vám balíček," oznámil stroze a pokynul nosiči skrytému za dveřmi.
Dřevěná bedýnka stála v mžiku na intarzovaném stolku.
"Mohu?" otázala se Susan a přistoupila k zásilce.
Mrs Lice přikývla.
"Molly Gibson nám posílá z Afriky další vzorky," listovala Susan delším dopisem.
"A Miss Clearance upozorňuje, že jsou to masožravky."
Druhá dáma se protáhla.
"Pokud jim nemusím vařit guláš..."