DMD č. 29. pro 29. 4. 2015. Téma: Nohy na ramenou

Během týdne pouličních bojů viděli povstalci mnohé, ale za největší bizár považovali Edvinovo šmírování policejních základen. Ty masivní kovové hradby měly sice na výšku nějaké čtyři metry, ale vlasatá hlava v rohaté helmě se přes ně stejně dostala. Jak?
Inu, pod zeď se postavil Pes, na něj vylezl Malachiáš a jemu na ramenou spočinuly nohy externisty z Valhaly. Nebyli však zdaleka poslední s nohama na ramenou. Když se totiž Gordon Freeman zázračně vrátil a destabilizoval reaktor Citadely, obyvatelé Města 17 museli fakt rychle zdrhat.
A ti, co v bezpečné vzdálenosti využili kolapsu tlumícího pole, tak pro změnu čelili vymření lidstva.

,,Na koníka!" říkávala jsem svému nejlepšímu tátovi na světě.
Pak přišel ten cizí pán.
,,Ahoj Pavle!" zdravila jsem. ,,Ty ho znáš?" divil se táta, když jsme přišli domů.
,,Vezmi si věci princezno, odjíždíme."
Rozvod.
,,Není to tvůj táta, tohle je tvůj pravý táta!" řezali mě jako malou, když jsem tátovi řekla omylem táto a tomu nevlastnímu jménem.
,,Proč mě nemáš ráda mami?" ptala jsem se jako puberťačka.
,,Až bude tvýmu bráchovi tolik jako tobě, taky se o něj přestanu zajímat!" vysmála se mi.
,,Mami a to ti nevadí, že je táta pořád na chalupě?" ptala jsem se jako dospělá.
Rozvod.

Jakmile jsem v jeho batohu zmerčil tu Satanovu bibli s názvem Jóga - Váš únik ze světa stresu, tušil jsem, že to skončí katastrofou.
Uzavřel jsem sázku s kolegy, že neuplyne ani týden a Hammond nám doručí neschopenku.
Když ve středu přijel do práce v elasťákách a o polední pauze si na zem natáhl karimatku, věděl jsem, že moje vítězství je blízko.
„Tak kdo chce vidět, jak si dám nohy za hlavu?“
Jamesovu poznámku o čtyřicet let starých kyčelních kloubech ignoroval.
O patnáct minut později se jeden z přivolaných záchranářů přiznal, že ještě nikdy nenakládal do sanitky člověka ve směšnější poloze.

Curufin se zamiloval,
všichni brzy zešílí:
„Chtěl bych svoji milou spatřit,
jenom v noční košili!“
Zbylí bratři, výtečníci
hned se toho chytili,
„Jen mluv, Rinkë!“ co je v plánu,
rychle zvědět dychtili.
„Maedhros je nejsilnější
a to pro něj znamená,
že na zemi bude státi,
připraví svá ramena.
Na ta potom Caranthir se
postaví, by nesletěl,
a tak dále, až nám vznikne
žebřík celý z živých těl.“
„Zešílel jsi, uličníku?!“
pravím plný obavy,
„Nepraštil tě při výcviku
někdo štítem do hlavy?
Říkám ne a za tím stojím,
tak se klidni, dobytku,
a než holku šmírovati,
skoč jí radši pro kytku.“

Johna probudily z dřímoty vojenské instinkty - něco je špatně. Rozespalý po příliš krátkém odpočinku a polámaný z příliš krátkého gauče se zaposlouchal do tmy. Nic. Nebo ne?
Jako by někdo zatraceně opatrně otvíral dveře od schodiště do kuchyně.
Pozorně se rozhlédl, ale neviděl žádné známky toho, že by se jeho spolubydlící vrátil v době, kdy po celodenní směně vytuhl na gauči. Takže vloupání. Potichu vstal a sáhnul do tajné skrýše pro zbraň.
Pokradmu doťapkal ke dveřím a s napřaženou pistolí je rozrazil. Pak zařval:
„Sherlocku, jestli ty nohy, co máš na ramenou, míníš dát do naší ledničky, tak fakt střelím.“

Žijeme pro válku.
Toužíme po boji.
Krev je naší potravou.
Nikdy neutíkáme.
Smrti se nebojíme.
Heslo Sontaranských válečníků
„Pane jsme pod těžkou palbou. Nepřítel neustupuje. Zatlačuje nás zpátky na pozice.“
„Nemožné! Jsou to jen lidé. Nemůžou se rovnat síle Sontaranského impéria.“
„Pane, oni mají spojence.“
„Kdo by se chtěl spojit s tou lidskou chátrou. Ochraňovat takový odpad vesmíru.“
„Pane, provolávají jeho jméno. Dokonce s ním umírají na rtech.“
„Kdo je to?“
„Říkají mu Doctor.“
„Doctor kdo?“
„Prostě Doctor.“
Generál se zamyslel a po chvíli se mu oči rozšířili nepopsatelnou hrůzou.
„Všem jednotkám. Ústup, rozkazuji ústup!“
„Proč pane?“
„Zemi brání Doctor.“

Mezi lidmi existuje tolerance a tolerance. To, co dovolujete přátelům, se podstatně liší od toho, co byste dovolili cizímu člověku. Některé excesy jsou zábavné, pokud je má na svědomí kamarád. Kdyby je předvedla vaše matka, byl by to úlet. Pokud váš přítel trpí bizarní úchylkou, pravděpodobně se s ním nepřestanete stýkat. Nejspíš byste si však opatřili soudní zákaz styku, kdyby ji měl váš soused.
Když k nám Fanouš pozval kolegu, velmi záhy zjistil, že se na post přítele nekvalifikoval.
„Kde je?“
„Šel domů.“
„Už? Vždyť se tu sotva ohřál.“
„Jo, ale toast ve tvaru kočky, co sere duhu, prý nedává.“

Ijáček nadále rozebíral svou teorii třináctého života, ovšem Pú ani Simbacca ho neposlouchali. Zatímco medvídek to dělal čistě z charakteru, Wookieho navíc rušily podivné šelesty v Síle. Jako by se nedaleko formoval portál...
[„Simbelíne!“] ozvalo se hromovým hlasem jeho otce a soudě podle oslovení byl opravdu velmi nazlobený. [„Koukej se vrátit, než si pro tebe dojdu.“]
Plyšáci ztuhli, Simbacca váhal. Kdyby se schoval ke Králíčkovi nebo dělal, že je taky plyšák, možná by mohl zůstat. Jenže Champbacca pokračoval.
[„A pronto, nebo z těch sladkostí, co jsem ti přivezl z Naboo, vypálím kořalku.“]
Radši vzal nohy na ramena, tohle nešlo vyhrát.

Laurent neměl rád sex. A už vůbec ne s ostatními lidmi. Představa, že by měl chtít sex s někým, jako byl Damen - přerostlý barbar bez špetky taktu - mu připadala naprosto absurdní a nechutná.
Muž, o kterém zrovna uvažoval, stál nedaleko od něj a protahoval se, připomínaje přitom kočku. Nebo spíš horskou pumu, bylo na něm něco lehce... predátorského.
Jak moc byl vlastně Damen ohebný? Laurent sám by mu určitě dokázal dát nohy na ramena a potom by Damen...
S vnitřním zděšením zadusil myšlenku dřív, než se stihla celá zformulovat. Byl ale příliš chytrý, než aby si dál mohl lhát.
Sakra.

Takzvaná "Úniková židle" nad schodištěm naproti učebně 210 nezískala své jméno nadarmo: pozornosti badatelů unikala až do roku 2015, kdy ji v souvislosti s hrozbou teroristického útoku zaznamenal mudlovský student.
"Nikdo nevěděl, co se děje," vypověděl před aplikací paměťového kouzla. "Někomu přišel mail, někomu ne, učitelé nikde, a najednou vidím toho chlápka. Proletěl chodbou, přeskočil zábradlí, sednul na tu židli a zničehonic tam nebyl."
V kouzelnických kruzích tak přirozeně vyvstala otázka, zda údajný teroristický útok neměl magické podhoubí. Vyšetřovatelé ovšem mlčí a jediným známým pokusem o zopakování popisovaného kousku zůstává akce Alberta "sebevraha" Fouska, který je od jejího provedení nezvěstný.