DMD č. 29. pro 29. 4. 2015. Téma: Nohy na ramenou

Milada nazvala Josefa ignorantem, protože důchodkyně mezi devadesátkou a smrtí provedl po trase s pokojem Velkého Prasáka. Milada se obává, že by nás mohly žalovat. Paní Tichá prohlásila, že infarkt není prdel. Josef nazval Miladu Himmlerovým pohrobkem a pravil, že “si babky užily a dokonce se snažily ukrást Prasákovy nákresy poloh”. Otec mě poslal zkontrolovat pokoj. Deniska řekla, že báby vzaly nohy na ramena, což bylo super psycho. Vzhledem k její zálibě v amputačních nástrojích mě ta věta vyděsila.
Později: Podle slovníku to znamená rychle utíkat. Po inventarizaci Prasákova pokoje jsem se na četbu Skutků apoštolů soustředila jen velmi těžko.

“Maminko dojdi do komory, jsou tam ty nohy naší Dory…”
Poslouchá za oknem. Raduje se. Plán vychází.
Převezme nenápadný balíček. Předá své zboží.
S balíkem na ramenou klidně odchází.
Chtěl by radostně poskočit, ale nechce dát najevo, jak výhodný obchod uzavřel.
Ty dvě hlupačky vyměnily to nejcennější v domě za trochu pozlátka, které se oloupe a oblýská během několika dní.
V lese, když si je jistý samotou, shodí z ramen svůj náklad a rozdělá oheň.
Když pečínka zavoní, s vděkem si pomyslí: Jojo, zlatý kolovrat je jen bezcenný krám, ale taková dobře uleželá noha, jak ta dovede zahřát v žaludku.

Hagrid si naložil na ramena dvě pořádná hovězí stehna a vydal se cestičkou vyšlapanou ve sněhu k ohradě s testrály.
Moc rád na ně koukám. Teda ne vočima. Nějak je ale cejtim celým tělem, jako šecko živý. Šak vim, kde je poplácat po kostnatým zadku a kde pohladit po sametovejch nozdrách...
Na kraji mýtiny se zarazil. Zvířata už někdo krmil. Před zimou se chránil obrovskou šálou, která mu zakrývala vlasy i kus tváře
Kdo...? Aha, Lenka. Jo, ta holka teda testrály vidí dovopravdy. A než bude tadle válka u konce, uvidí je vo hodně víc děcek... Todle by nemělo bejt...

Alžběta tiše vstala. Venku zářila květnová Praha.
Týden trávila doktořinou – doktor Weber, skoro osmdesátiletý, jí praxi předal. Soboty vedla dívčí zdravotnický kurz. Ale neděle patřily jí a Vladimirovi.
Zůstali dva. Doktor Weber konstatoval: „Ten šok, potom toxiny... neodvratitelná infertilita.“ Pak se opili koňakem.
Občas pořád přicházely noční děsy – ale Vladimir ji tišil a líbal, dokud neodumřely.
Přišla s kafem. „Vstávej, důstojníku,“ zalaškovala.
„Nestraš, je neděle,“ zamumlal.
Vymrzlým chodidlem mu pohladila rameno.
„Proboha ženská, máš nohy jak rampouchy!“ zařval a stáhl ji do postele. Vypískla.
Políbil jí čelo. „Před desátou nevylezu. Ale spát nemusíme.“ A políbil ji pořádně.
A žili. Šťastně.

"Konečně!"
Přejeli hranice a vlastně si ničeho nevšimli.
Žádná závora, celnice, nic podobného.
Pár zarostlých hraničních kamenů.
Šedivá torza pohraničního opevnění.
Doma.
Hlavně Danny by mohl něco namítat.
Neřekl nic.
Po matce z Ruska, po otci z Anglie a přesto...
Taky dorazil domů.
"Asi jsem tam ztratil klíče."
Zachrastily na malém stolku, při zastávce na protažení nohou.
"Kde..?"
"Vypadly ti u vchodu do krytu."
"Takže to víš?"
"Bohužel. Co bys čekal od žárlivé administrátorky? Dál jsem raději nešla. Takže ji mají?"
"Zavřenou a v masce," zašeptal Danny.
"Je to špatné," řekla po chvíli tiše Simona, "Jenže lepší volba mě nenapadá."

Bože, to sucho! Aspoň kapku!
Romantický večer?
O čem přemýšlíš?, zeptal se po hodině mlčení.
Jak s tebou vydržet.
Když uživil, s dětmi vstával, uklízel, myl, vařil, nakupoval.
Lásku si nemůžeš vysloužit!
Zapomněla, že mu lásku už jednou slíbila nadosmrti.
Tichl, až utichl.
Všechna slova, co měla jít ven, zamrzla před dásněmi.
V těle se nahromadilo mračno.
Pak otevřel ústa a vydechl naposledy.
Proč je obloha tak černá, mami?
To jsou mraky, drahoušku! Bude pořádná bouřka, musíme se jít schovat!
Vezmeš mě na ramena?
Ne, vezmem nohy na ramena!
Děkuji, Bože. Kde se vzal, tu se vzal, takový deště příval!

Já tomu vážně nerozumím.
Slyšel jsem, že ten student ze štyřky má tanec svatého Víta. Ale tanec se tančí, to není věc, tak ho nemůže mít, ne?
A o té blondýnce ze dvojky říkali, že se jí zapalujou lýtka. Ale ona nehořela. Na lýtkách ani jinde. Nebo si pletu lýtko a cigaretu?
Můj spolubydlící nedávno prohlásil, že toho vola odnaproti strčí kdykoliv do kapsy. Ale můj spolubydlící nemá dostatečně rozměrné kapsy, aby tam mohl strčit tak velké zvíře.
Nebo že prý zloděj vzal nohy na ramena. To vážně někomu sebral nohy a odnesl je hozené přes rameno?
Nikdy to nepochopím.

Lada počtvrté netrpělivě zabušila na odřené dveře.
Konečně se otevřely a teprve v tu chvíli jí došlo, že návštěva po půlnoci přichází velmi nevhod.
Evžen Vulpes se tvářil tak, že slabší povaha by okamžitě vzala nohy na ramena.
Lada se odradit nenechala.
„Fakt to spěchá.“
„Hoří?“ zavrčel, ale pustil ji dovnitř. Křísnutím rozsvítil lampu.
„Jetřich Pohorský,“ vychrlila.
Okamžitě ztuhl. Rozmrzelost vystřídala soustředěná ostražitost.
Dovtípila se hned, že je na správné adrese. Ačkoliv jí však už dvakrát pomohl, tentokrát to snadné nebude.
Chce-li zjistit co nejvíc, ale prozradit co nejméně, musí našlapovat zlehýnka. Po špetkách naklánět rameno vah na svou stranu.

Na Vlastní Nebezpečí konečně dorazila na seřadiště, kde už se houfovaly válečné lodě.
„Bossacku!“ ozval se z komunikátoru hlas admirála Morthyho. „Tady nemáte co dělat! Okamžitě se mi kliďte z cesty!“
„Admirále, z rozkazu císaře máte ihned přerušit operaci První úroda,“ odpověděl Bossack.
„Na císaře vám kašlu!“ křičel dál Morthy. „Vy asi nechápete, že tady mám čtyřicet lodí a můžu vás rozstřílet na cucky!“
„A vy asi nechápete,“ Bossack teď už křičel taky, „že za sebou táhnu stovku Kalnamychidirotaniriánů!“
Na to se Kalnamychidirotaniriáni vrhli na císařské křižníky a bušili do nich tak dlouho, až je donutili vzít nohy na ramena.

Robin dává znamení, abych ještě couvl. Udělám pár kroků stranou a znovu přikládám k očím dalekohled a pátrám ve vzdáleném houští. Psi jsou s námi, Hakkan je vedle mně. Najednou sebou škubne a vydá charakteristické zaskřehotání. Ne štěknutí, ale zaskřehotání, zcela konkrétní! Vím, co takto hlásí! Proboha kde? Adrenalin na maximu, smysly ve střehu.
"A.! Pozor!" prořízl vzduch Robinův křik.
Malá černá šmouha se mihne a něco mi dopadá na rameno. Bleskové švihnutí rukavicí. Smetám to na zem, Hakkan skáče a chramst! Pánův zastavovací příkaz přišel pozdě. Nic se psovi nestalo. Těch osm nohou už mít na rameni nikdy nechci.