Igrûn (ze Středozemě)

Byl prý poroben a zneužit, náš druh v neštěstí.
Ty první, již mu uvěřili, odvedl přes hory a vlídně učil.
Umění, o které se podělil, umožnilo odrazit elfský útok.
Jak přibývalo nájezdů z moře, stále víc nás hledalo útočiště ve šťastné zemi, kde žili naši bratři. Když se Númenorejci obrátili i proti ní, stáli jsme v průsmycích odhodláni pro ni umírat – po dvě století.
Želeli jsme pádu našeho ochránce.

Později jsme se dozvěděli, že to my jsme byli jeho hradbou.
Vrátil se. Vlídnost nepředstírá. Drží naše životy pevně v rukou a krutě nás využívá.
Ztratil pro nás jméno. Je Okem.

Od piva mě vyruší temný Haraďan. „Smím ti položit otázku?"
„Nehledám muže."
Zasměje se. „Ale ne. Mate mě, jak se ve vaší řeči řekne ,můj'."
„,Nî'."
„Takže když řeknu ,nî nyškai' –"
„Kolik držíš otroků, že jen dětí je několik?"
„Cože? Mluvím o své dceři a synech!"
„Dcera ti nepatří. Musíš říci ,iš'."
„,Iš nyška'?"
„Pokud zdůrazňuješ, že potřebuje tvou péči."
„Dávno ne."
„Pak jedině ,iš jondî'. Jak je možné, že máte stejné slovo pro vlastního dospělého potomka i pro cizí bezbranné mládě?"
„Máš pravdu. Vyložený ,džin'. Hezké slovo pro závadu. Úderné. Zajímalo by mne, jak vzniklo."
„Neslyšels nikdy prasknout pružinu?"

Jugháš má krásné oči. Hebké, jiskřivé a černé jako propast.
Jako před každou bitvou úpěnlivě doufám, že do nich nehledím naposled.

Jiní už pijí za duše padlých. Mne zajímá jedno: jestli se vrátil.
Nakonec ho najdu. Ještě čeká na ošetření.
Složí ruce do tvaru Oka a přiloží si je k tváři. Prázdný důlek je rudý lepkavou krví.
„To je ono! Na barad-dûrský trůn s tebou!"
„Nazgûlové si ani nevšimnou, že se něco změnilo."
„Ale já si všimnu, jak se uleví celé zemi." Posadím se a přitáhnu ho k sobě, ať se opře.
Hladí mě po předloktích.
Jugháš má překrásné ruce.

S kyjem to dávno umím. Nedat mi na odpoledne volno je jen tupá buzerace.
Pravidla a řád... ha! Když mi nic nedají, tak si to vezmu.

Přes kupu hlávek vykoukne nepotetované čelo. „Co to máš?"
Udělám mu místo.
„Ty bledá růže, málem neduživá,
z tvých lístků okvětních chci rosu pít.
Tvé poupě mnohý poklad skrývá
a já ten poklad přišel uloupit,"
čte mi přes rameno šeptem a vroucně pohladí obzvlášť pěkné zelí. Vyprsknu nahlas.
„Tady se zašíváte! Mazejte na cvičiště!"
Mrknu na něho. „Dopředčítáš mi to po večerce."
Jenže seržantka Uššich knížku zabaví. Ji tyhle pitomé elfské škváry baví taky.

Mordorské jesle nejsou špatný osud pro tyhle záhadné nalezence. Nechci vědět, proč mezi elfy nevídáme černooké zakrslíky nikdy.

Probudí mě vetřelec. Trumlaj. Včera děcko přinesl, dnes je chce ukrást. Opodál se válí sbalená torna.
„Na sever k Divokým?"
Bojácně přikývne. Spící uzlíček k sobě tiskne, jako bych měla ublížit jemu.
„A nezapomněls na něco?"
„Na co, Igrûn-thrakka?"
„Zásoby, Trumlaji. Tušíš vůbec, kolik sní kojící žena?"
Naložím mu tucet přídělů a pár mateřských rad.

Dívám se, jak se plíží z ležení. Někde ve tmě se mezi stromy vynoří vyjukaná elfka a připojí se k němu.
Nahlásím zběha, nebo raději padlého?

„T4L11M, HS613B, pomůžete mi s dřevem, pojďte."
V zamyšlení jen třepnu hlavou. Sotva vnímám, že G75RK našla na bojišti zabitého koně a u ohniště se vrší kusy masa.
„HS613B, slyšíš mě?" FKJ56 mě zatahá za vlasy.
„Neříkej jí tak," ozve se T4L11M nečekaně.
„A jak jinak?"
„Jménem!"
„Nikdo z nás –"
„Můžeme si dát jména sami. Elfi v dole mi říkali Talim. A ty?"
FKJ56 pokrčí rameny. „Nechám si ,snagu'."
Uvědomím si, že oba... Talim i... Snaga, vyčkávavě hledí na mne. „Co?"
„Jak se budeš jmenovat?"
Zadívám se do šedomodré prázdnoty nad sebou. „Igrûn," rozhodnu se.
„Co to znamená?"
„Moje jméno."

Ty.

Ano, pamatuji si tě – celé věky. Vždyť jsi byl můj úplně první. Byla jsem tehdy mladá, příliš mladá na tyhle věci. Nikdy dřív jsem neviděla slunce, a tvoje naleštěná přilba mě docela oslepila.
To já jsem pro tebe bezpochyby byla jen jednou v nekonečné řadě bezvýznamných tváří... pokud sis vůbec všiml, že máme nějaké tváře. Kdo by se díval, viď?
Ale přesto jsi to byl ty, kdo podlehl. Zhroutil ses mi u nohou.
A teď jsi tu zase. Před jinými branami, se stejným cílem.

No tak pojď, rozdáme si to. Tak jako tenkrát.
Napodruhé už v Mandosu snad zůstaneš.