Ostrov pokladů

V hospodě je klasická mela. U stolů sedí drsní muži nasáklí solí a rumem. Jednomu leze po rameni opička, dalšího obtěžuje halucinace víly a tančícího medvěda. Večer v Nassau jak má být.

Vzduchem proletí židle, pak cinknuté kostky a vzápětí jejich majitel.

Kněz vstoupivši do dveří se šťastně rozhlédne a vzápětí se vrhá mezi rváče.

***

"Hezký náhrobek. Malý, ale oko potěší. A jaký že byly jeho poslední slova?"

"Něco jako Bůh tě miluje, i když holduješ hazardu."

"A co na to Flint?"

"Že prej, Tak se ho běž ještě jednou přeptat a pak vzal frátera svou dřevěnou hnátou po lebeni."

„Starej Dirk byl už tak sťatej, že se neudržel na palubě ani vleže. Ten mladej smrkáč Tommy se ho snažil posadit, ale proč, ksakru, říkáme mu. Jen ho nech ležet. Ale on se porát vo něco snažil. Prostě mladý ucho pitomý, ale vono ho moře naučí. To starej Tommy, myslim starýho Tommyho, ne toho mladýho, ten dycky hodně vydržel a ani necek. Ani tentokrát – dyš chcal přes palubu, tak nebyly cejti chcanky, ale džin. Džin, kamaráde! Až mi připomněl nebožtíka Pepého. Na toho kluka malýho nešťastnýho si dycky vzpomenu. Dycky. Kurva. A ráno mi pak smrdí deka pod hlavou rumem.“

Myslel jsem, že jsem tu v bezpečí. Ukrytý před slídivými zraky ostatních. Doufal jsem, že mě minulost nedožene.
Marně. Přihnala se jako vítr. Jako zuřivý pes.
Černý pes.
"Chlapče! Dones rum!"
"Ale doktor povídal, že rum bude vaše smrt–"
"Co ten hlupák může vědět? Já byl v zemích horkých jako peklo, kde všichni kamarádi umírali na zimnici. Viděl jsem, jak je zem doruda rozžhavená a třese se jako rozbouřené moře. Co o tom ten doktůrek může vědět? Pro mě je rum všechno! Jídlo i voda, kamarádi i žena. Rum je můj život, krev, pot, i slzy. Jime, chlapče, alespoň kapičku."

Být nejbohatším mužem galaxie bylo jistě příjemné. Ale k čemu by to bylo, kdyby jeho zlato rozkradli, sotva by dodýchal? Dlouho si lámal hlavu, jak uchránit poklad před četnými dobrodruhy a především před vlastními lidmi. A pak na to přišel. Viděl tisíce pokladnic vyloupených hrubou silou, a proto se se na ni tentokrát nespolehl.
Jeho největší životní úspěch se vešel do ruky. Byl mapou, klíčem, hlavolamem...
Otevřít ho silou nebylo možné, kód, který by šlo prolomit, neexistoval.
Myslel na všechno, mapu nikomu nikdy neukázal, nikdo ji neviděl se otevřít, vypadala jako ozdobný kus kovu.
Jenže nepomyslel na nenechavé dětské ruce.