DMD č. 23. pro 23. 4. 2016. Téma: Nad propastí

Zcela vyčerpán nabral další plnou lopatu a hodil ji do jámy. A pak další. A ještě jednu. Otřel si zpocené čelo. Kdy tomu bude konec? Otvor do pekel jako by neměl dna.
Z díry se zase ozval děsivý jek.
Vzpomněl si na letadlo, kterému nad tím bermudským trojúhelníkem selhaly motory. Za chvíli se za ním zřítila i policejní helikoptéra.
Další lopata.
V tom tunelu bez světla na konci tragicky mizely i koleje regiojetů, cityelefantů, jedné bardotky i parních lokomotiv.
Nebyl si jistý, jak přesně v černé díře skončil raketoplán.
Semínko lopaty konečně zaškrábalo na dně kelímku.
"Tak ještě za maminku."

Za dlouhou dobu vládnutí si vévoda Wilhelm zvykl požadovat, přikazovat, zřídkakdy vysvětlovat, nikdy se neomlouvat.
Teď tváří v tvář náhle oněmělému čaroději těžko hledal slova.
Jazyk ztěžkl nejistotou.
Zhluboka se nadechl, jako by se chystal skočit z útesu do neznámých vod.
„Odpusť mi, Šaretasi.“
„Tys to opravdu udělal,“ zašeptal čaroděj, hlas rozechvělý hrůzou a rozhořčením. „Tvoji špehové ji našli a přivlekli sem. Strčil jsi ji do mé kobky?“
„Mýlíš se...,“ snažil se vévoda čaroděje přerušit.
Marně.
„Měl jsem tě nechat chcípnout jako psa, vévodo! Ale nemáš vyhráno, pořád mě potřebuješ. Chceš kupčit s lidmi? Dobrá! Tvůj život za její svobodu.“

Ten cirkus stál nekřesťanský prachy, ale Annie nás nakonec uprosila.
Ještě dlouho po skončení představení jsme ji nemohli odtrhnout od mříží s ochočenou opicí. Když se nám to konečně podařilo, pověsila se na hrazdu a odmítala slézt.
Za rok přijeli znovu. Trávila u nich každičkej den, dokonce s nima jednou povečeřela. Říkala, že ji principál Paolo naučil chodit po provaze.
Když jsem odpoledne mířil do saloonu, zrovna nad kaňonem natahovali lano. Blázni, pomyslel jsem si.
Hodinu nato do výčepu vběhl hrobník Saxon.
„Barnaby, nebudete věřit! Annie kráčí vzduchem jako Ježíš po vodě!“
Věřil jsem.
Málem jsem se tím pivem utopil.

Na konci sedmého ročníku konečně překročili tu hranici mezi přátelstvím a něčím víc.
A to něco víc mohlo být stále krásnější, nebýt války s Voldemortem.
Po měsících poznávání a posouvání hranic přišly měsíce nejistoty a vzájemného podezírání.
Když po dvanácti letech Rema uviděl v Chroptící chýši, pomyslel si, že by nad tou propastí, která mezi nimi vznikla, mohli zkusit společně postavit most.
Některé propasti ale mohou být hlubší, než se zdá.
A tak balancovali na jejím okraji, nevědouce, zda chtějí oba to samé a zda už není pozdě.
Do nejhlubší ze všech propastí nakonec spadl dřív, než to stihli zjistit.

"Propasti vznikají v krasových oblastech, nejčastěji zřícením ztenčeného stropu jeskyně," poučila biology Hrošice, zatímco ti se kochali krásou oblasti.
Stáli vysoko, kolem nich jen stromy a stromy a hluboko, přehluboko pod nimi křičela řeka, protékající členěnou strží.
Pak sestupovali po vytesaných schůdcích níž a níž, až šli téměř vedle řeky, a potom zase výš, že procházeli kolem vodopádů. Obklopovaly je světlé kameny, zelené stromy a hlasitý šum vody.
Snílku pohled do největší propasti Slovinska uchvátil a okouzlil natolik, že se málem rozplakala.
(A nakonec se rozplakala doopravdy, protože jí do divokých peřejí stovky metrů pod nimi omylem upadl kus sušenky.)

Kolem něj se ozýval krutý smích a Eldarion měl srdce až v krku. Příliš mnoho nepřátel a on byl navíc neozbrojený - neměl šanci se odsud dostat silou své paže.
S obavami shlédl dolů z útesu.
"Jen hezky běž, chlapečku. Rozbiješ se o kameny a šéf bude spokojenej."
Přál si, aby ho jako Elwing bohové změnili v ptáka, aby mohl odlétnou a vrátit se k těm, které miloval. Měl zůstat v Haradu. Strach ho odehnal pryč, strach z jeho samého... Byl hlupák.
Ostří šavle ho bodlo do zad. "Nemáme na to celej den!"
Náhle známý ženský hlas proťal vzduch. "A dost!"

Steve má dojem, že mu každou chvílí vybuchne hlava. Hledí z okna na město – spící, nepřítomné – a stále slyší v mysli Tonyho slova: “So was I.”
Instinktivně vycítí Buckyho přítomnost.
“Musím jít,” řekne. Bucky jen přikývne, neodpoví.
***
Tony se neklidně převaluje v posteli. Steve mu opatrně položí ruku na rameno.
Tony se okamžitě probudí. “Co… kdo?” zalapá po dechu, než pozná Stevea.
Steve neodpoví. Skloní se a políbí Tonyho. Jeho srdce vynechá pár úderů… a pak ho Tony přitáhne k sobě.
Steve bolestivě stiskne víčka. Ví, že se právě definitivně zřítil do propasti. Nemůže zabránit válce... Už včera bylo pozdě.

Byl to zvláštní pocit, úžasný zážitek.
"Tak jdeme, Alasdaire. Nahoře ti to půjčím, je to trochu podobné vrtulníku, takže to zvládneš. Na zemi se musíme rozjet."
Malý stroj byl tichý a náramně obratný, chvilku jsem musel bojovat sám se sebou, potlačit staré reflexy, nešátrat rukama po kolektivu a cyklice, nesnažit se cpát nohy do kolébkového pedálu, užívat si let.
Letěli jsme nízko, ale pak se pod námi konečně otevřela propast. Pocit z letu je v tomhle malém stroječku nesmírně intenzívní. Na zemi jsem pilotovi poděkoval a těšil se, jak mě šéf požene svinským krokem, až mu navrhnu koupi tohoto stroje.

"S vší úctou můj pane, ale musíte s tím něco udělat!"
Sam vtrhnul do kanceláře Patricije jako velká voda.
Vetinari tázavě vzhlédl.
"A s čím, Vaše Milosti?"
"S tou... tou... Zdí!" vyštěkl Elánius, "tvoří se tam zácpy, srocení lidí, zevlují tam, je to ráj pro zloděje!"
"Ale Elánie, nemůžu zakázat vše, co bych si přál. Ostatně, vy tam máte místo také, ne?"
"No... Angua říkala... stejně pořád potřebujeme posily."
"No vidíte... ostatně, posouvá to hranice lidských možností. A vrhá to nové světlo na lidský druh."
"Jak?"
"Ty selfgrafíčka, jak tomu říkají. Ty z Okraje. Tak kvalitní záběry jsme dosud neměli."

Stojím na schodech vedoucích do sklepa. Černá propast pod mými nohami. Snažím se uklidnit. Srdce mi splašeně buší.
"No tak, Leni, to dáš," říkám si potichu.
"Mám pro ty brambory skočit?"
"To je dobrý, já to zvládnu," odpovídám, zhluboka se nadechuji a se zavřenýma očima scházím první schod. Snažím se nemyslet na pavučiny a ty osminohé krvežíznivé bestie. Nakonec ale stejně musím otevřít oči a hned toho lituji. První pavouk proběhl kolem. Rychle dobíhám k bramborám.
"Super, další pavouci, že mi to nepřekvapuje," prskám a snažím se vybrat brambory s co nejmenšími klíčky a rychle utíkám zpět do bezpečí kuchyně.