Dobrá znamení

Neudělal palačinky. Koupil mu pizzu a pivo, protože se shodli, že je to jídlo, které přináší nejvíc vzpomínek. Zavedl ho do malého hotelu, kde smrděla rybina a sůl, protože byl jen kousek od moře.
„Máš na to odvahu?“ zeptal se anděl.
„Ne,“ řekl voják. „Ale mluv.“
Bylo to jako negativ zpovědi. Azirafal vyprávěl Buckymu o tom, co prováděl Winter Soldier. Shrnul všechny kousky života, které potřeboval znát, ale nemusel si na ně pamatovat.
Zhruba v polovině začal Bucky zvracet.
Z krátkodobého hlediska by asi bylo rozumnější, kdyby dostal palačinky a milosrdnou lež. Jenomže andělům přijdou krátké časové okamžiky strašně matoucí.

Azirafal propadl pocitu, že se vzdaluje nebi, a kdovíproč se rozhodl mu znovu přiblížit tím, že se dá na veganství, RAW diety a podobné detoxikační chytrosti.
Crowley seděl v restauraci naproti a schválně se cpal pečenými žebírky.
"Vážně si nedáš?" zahuhlal s plnými ústy. Anděl udělal výraz někoho, kdo má spolustolovníka prohlédnutého.
"Mě nesvedeš."
"No tak, kamaráde. Ritz a ty piješ džusík?"
"Kdybys věděl, kolik zvířat zemřelo..."
"Ale tak to všechno zařídil váš starej. Potravní řetězec, silnější přežije... Vážně se chceš dostat do fáze, kdy mě nařkneš i z vraždy mrkve?"
"Ne, ty totiž zeleninu nejíš."
"Teď jsi mě dostal..."

Azirafal nesnášel návody, ale složku, kterou dostal od Zuzany, si pozorně přečetl. Leccos mu objasnila. Nikdy těm hloupým obrázkovým knížkám moc nepropadl, ale v tomhle pomateném století byla znalost komiksů pro bibliofila nutností (nemluvě o tom, že trpěl nevysvětlitelnou slabostí pro Hellboye).
„Mohl bych ti udělat palačinky,“ navrhl svému svěřenci přepaden náhlou inspirací.
Muž zvedl oči. Tvář mu rámovaly pramínky vlasů slepené deštěm přefiltrovaným skrz betonové panely. Lidskou rukou si je odhrnul z tváře.
„Palačinky,“ zopakoval. „malej a ošklivej… měl rád… Já…“
Azirafal potřásl hlavou. Doufal, že Winter Soldier si vybavuje Buckyho minulost. Přestože popis by seděl i na Hellboye.

"A jsi-li ty fakticky čarodějnice, ó hlé?"
Vzpomínka jí zazvonila v uších, zavoněla letním prachem a kapkami vody z jezírka.
Kate,* dávno nepodobná malému zlatovlasému kopacímu míči, jí s úsměvem podala šálek čaje. Od jisté doby jej dokázala dokonale připravit jen ona. Od jisté doby také nejlépe rozuměla Pepřenčiným starostem. Tamten den byl důležitý. Ale přišla řada dalších zlomů. Obyčejných. Lidských. A v těch se Antikrist ani ten pár pošuků vlastní sestře nevyrovná.
*Pozn. autora: Narodila se dávno po skončení matčina hippiesáckého období, obdržela tudíž v porovnání se sestrou trapně nezábavné jméno, což ji v časech vlastní puberty častokrát zamrzelo.

„Koho jsi naštval, že ti přidělili zrovna Barnese?“ zeptala se Zuzana, když mu předávala složku. Azirafal věděl, že naštval úplně všechny.
Jeho svěřenec se ukrýval ve stoce.
„Dal mi všechno, co potřebuju,“ sdělil prázdnému vzduchu, jako by v něm dokázal Azirafala vidět, „ale ne zadarmo.“
V ústech se mu zaleskly žluté zuby. Hydra nikdy moc nedbala na ústní hygienu.
„Ztratil jsem přátele."
„Jaký přátele? Nemám šajn.“
Stočil se do klubíčka jako mokrá myš.
„Ztratil jsem vzpomínky. Moje mysl? Támhle vzadu,“ pohodil hlavou k hromadě odpadků hemžící se krysami.
„Nedokážu vidět jasně.“
„Muž, co se stará, abych nebyl sám,“ řekl potichu.

Démoni rozhodně nemají v popisu práce záchranu andělů a Crowley se to vážně snažil nedělat. Jenže někdy musel.
Nejdřív tu knihu odsoudil jako bezvýznamný spisek o tom, jak si intouš zařizuje barák. Jenomže ono to mrcha mělo esteticko-filozofický přesahy. Až pozdě mu došlo, že tohle se Azirafalovi nesmí dostat do rukou.
Bylo to špatný. Hodně špatný. Azirafal se zadumaně díval do dálky a unylým hlasem citoval Sartera, který se ještě ani nenarodil. Měl na sobě hedvábný župan. Okolo opojně voněly tuberózy.
Crowley ho chvíli zoufale pozoroval. Pak mu jednu vrazil. Kognitivní rekalibrace. I on se uměl inspirovat velkými díly budoucnosti.

Stál na křižovatce dvou cest. Možná tří. Ta třetí byla jednosměrná a končila uprostřed křižovatky. Právě po ní přišel.
Clint Barton, bývalý agent SHIELDu, bývalý poskok Lokiho, bývalý… Býval leccos. Teď nebyl nic. Proto stál na křižovatce a odříkával slova, v jejichž účinnost moc nevěřil.
„Takže ty chceš obětovat svoji duší?“ zeptal se překvapivě civilně vypadající démon.
Clint mlčky přikývl.
„A co za ní chceš?“
„Umíš vrátit čas?“
„Ne.“
„Oživit mrtvé?“
„Ani náhodou.“
„A co vlastně umíš?“
„Jak tak na tebe koukám,“ zamyslel se Crowley. „Tak vůbec nepotřebuješ mě. Asi tě seznámím s jedním andělem. A pak zajedem na Tahity.“

„Co že potřebuješ?“
„Vtip, Crowley.“
„Panu strážnému andělovi už asi hodně teče do bot, když přišel pro pomoc za mnou.“
„Crowley! Když ji nerozesměje, setnou mu hlavu.“
„Tak ať to nezkouší!“
„Ale on ji miluje.“
„Ach ta láska. Že jsi to ty: Šli dva a prostřední upad.“
„A to má být vtipné?“
„Nejlepší, co znám.“
~
„Jsem ti vděčný, ale vážně nechápu, čemu se smála.“
„A ty sis myslel, že jsem ti vrazil kudlu do zad.“
„Ne… dobře, myslel, ale byl to opravdu špatný vtip.“
Byl to naprosto příšerný vtip. Však taky musel Crowley princeznu podplatit briliantovými náušnicemi, aby se zasmála.

Azirafal se spokojeně culil u svého kakaa, s novinami před nosem a nohama na stole. Věděl, že sázet se s Crowleym by neměl, ale vyhrál? Vyhrál. Byl to závazek, kterému ani černokřídlý nemohl uniknout.
Crowley se znechuceně s prachovkou v ruce zastavil u koupelny. Právě vycídil celý Azirafalův byt a ještě mu zbývalo uvařit večeři... V koupelně se pářila horká voda z vany, lákající k nepovolenému odpočinku po vší té odporné námaze a práci.
Anděl nemohl z kuchyně nic vidět. Pitomá dohoda...
O chvíli později se z koupelny ozval ušidrásající výkřik.
"Promiň - posvěcený bojler," usmál se Azirafal vědoucně za novinami.

„Dobře, dobře,“ vzdal se Crowley. „Platím večeři.“
Azirafal se samolibě usmál. Samozřejmě, že vždy bylo skvělé pomoci zachránit nesmrtelnou duši, ale zachránit duši a vyhrát sázku…
„Jak se ti to ale povedlo?“ pokračoval Crowley, „Už jsem ho měl skoro v kapse. Podstrčil jsem mu důkazy, zasel jsem pochybnost… Taková krásná úvaha – planety se nepohybují po dokonale kruhových drahách, nejsou tedy stvořeny dokonale. A jestliže stvoření není dokonalé, nemůže být dokonalý ani stvořitel. Proč ho to nepřipravilo o víru?“
„Crowley, Crowley,“ pokýval vševědoucně hlavou Azirafal. „Měl jsi dávat pozor, když On tvořil Sluneční soustavu. A nebo se alespoň naučit pořádně počítat.“