Dobrá znamení

„Žvýkali jste někdy čtrnáct dní starou ponožku? Vajgly z popelníku? Plesnivou brokolici?
Žvýkat zkaženou duši je mnohem horší.
Já to musím dělat přes sedm století. A rovnou trojitě.
A kolik jich je! Jidáš, Brutus a Cassius, to byl jen čajíček.
(Byl to blbej nápad, přivést nám sem tehdy tu blechu, která to napsala.)
Nejhůř chutnají fanatici.
Duše se asi pořád budou kazit, s tím ani peklo nic nenadělá.
Navrhuji: podporujte všechna učení o reinkarnaci!
Alespoň ti mizerové dostanou co proto v dalším životě a nebudou mi lézt do zubů.
(Strašně rád bych se také reinkarnoval, ale bez duše to nejde.)“

Anjel sa zahĺbil do nejakej bichle - Padlý zahliadol "G. Martin" - no jeho oči zamrzli, zamyslene krčil rožky stránk... takže bol naozaj, naozaj zamyslený.
"Zem volá anjela," ozval sa on znudene a zamával menovanému rukou pred očami.
Azirafal sa previnilo strhol a s láskou odložil dielo, aby sa otočil k démonovi.
"Predstav si, že bojuješ v podstate sm o to, čo si myslíš, že ti právoplatne patrí... "
"Nehovor mi to!"
"Čože?" zamrkal anjel.
"Spoiler alert," odsekol Crowley a bichla sa mu ocitla v rukách. Vykročil, valcujúc blondiaka, ktorý sa mu vrhol do cest, žvatlajúc, že mu ju musí vrátť, predsa Tyrion...

„Kápni božskou, anděli,“ sykl. „Co tady děláme?“
„Tvoří zde největší cukrovou tyčinku na světě,“ vysvětlil Aziraphale. „Sedmnáctimetrovou. Chtějí překonat rekord. Ne abys jim to zkazil – drž ruce tak abych je viděl,“ dodal přísně.
Crowley si prohlédl dychtivě přihlížející obličeje shromážděného davu, ve vzduchu zacítil odér sbíhajících se slinek a pojal podezření, oč ve skutečnosti kráčí. „Už chápu,“ přikývl. „Kdyby se jim ten obří cukrkandl čirou náhodou rozpadl, co udělají se vším tím cukrem?“
Rozdají kolem, co jiného?
Aziraphale provinile uhnul pohledem.
Crowley si nehodlal nechat líbit, aby nějací smrtelníci pokoušeli jeho anděla ke hříchu. „Drž ruce tak abych je viděl.“

"Ke stvoření Adama mne nepustili," stěžoval si Azirafal. "Prý bych ještě něco zkazil. Vrazili mi do rukou mop a kbelík, že mám potom uklidit, a občas na mne houkli, abych něco podržel nebo přinesl. Nakonec mi Michael dal podržet mozek, ať ho přinesu, aby ho tam vložili nakonec. Jak jsem se s ním snažil někam ztratit, zakopl jsem a mozek se skutálel do pradávných nebeských vod kolem. Vylovit ho mi dalo docela práci, pak jsem ho rychle vymyl (nevím, jestli dobře) a spěchal předat. Snad si nikdo ničeho nevšiml, ale řeknu ti, od těch dob má šéf s lidmi problémy ..."

Rok 4529 od stvoření světa
„Dej od něj ty svoje pazoury pryč,“ rozčílil se Azirafal. „Je to zbožný mnich a ty mu kdovíco našeptáváš!“
„Co bych mu našeptával? Podívej, Dionysius jen počítá,“ zachichotal se Crowley. „Dokonce narození Krista počítá.“
„Ale proč to počítá?! Můžeš mi vysvětlit, proč ho pokoušíš právě takhle?“
„Bude zábava,“ pokrčil démon rameny. „A děti budou mít důvod naučit se pracovat se zápornými čísly.“
Azarirafal strnul hrůzou nad démonovou krutostí. Po krátkém zamyšlení (cca tři sta let) ale z čirého soucitu s lidstvem vymyslel hindské číslice. Aby se jim ten nesmysl s Anno Domini alespoň lépe zapisoval.

Crowley sklopil oči. To bylo přinejmenším nezvyklé.
„Anděli, pojď si dát trochu vína,“ pokusil se zahalekat, ale veselost v jeho hlase byla čistě hraná.
Šoury šoury, pohled přibitý k podlaze.
„Crowley, co se…“
„Vypral jsem ti kočku.“
Ticho.
„Omylem.“
Stále ticho.
„Vážně jsem nechtěl, ona tam vlezla, chtěl jsem ti udělat radost a vyprat… já… já-já-já… promiň.“
Když Azirafal zamrkal, aby si pročistil hlavu, uviděl pana Tlapku, dokonale vypraného, leč zcela tuhého. A uviděl také Crowleyho beznadějně nešťastný obličej.
Rozhodl se. Udělal dva kroky a pevně ďábla objal.
„To nic, Crowley. No… aspoň teď voní líp, no ne?“

„Jednou (asi před čtyřmi staletími) jsem se procházel po sedmém nebi,“ vyprávěl Azirafal,
„a našel jsem sklad mnoha podivných věcí: bylo tam obrovské, stářím již slepé zrcadlo a spousta nástrojů a udělátek, hromady formiček a báboviček, které měly tvary různých částí těla, jednotlivých orgánů a kostí. Vedle stála obrovská pec a na stole ještě ležela hromada hlíny. Dostal jsem chuť něco si vyrobit; našel jsem tam nějaký návod, ale byl neúplný a asi jsem něco zblbl – zkrátka, foukal jsem, ale pořád se to nehýbalo.
Tak jsem to zabalil a poslal na náhodnou adresu někam do střední Evropy, abych zametl stopy.“

Crowleyho masožravky byly nejkrásnější a nejrozmazlenější květiny široko daleko. Crowley je zaléval (velice opatrně) svěcenou vodu, krmil vybranými mouchami, a jakmile zjistil, že jeho svěřenkyně mají i vytříbený hudební vkus, začal jim láskyplně broukat Bohemian Rhapsody.
Poslední dobou ale masožravky byly skleslé. Crowley zkusil změnu stravy i hudby. Bezvýsledně.
Jednou v noci vzbudil Crowleyho šramot a tiché šeptání. Vyplížil se z ložnice
(„…jen si dejte holky, je to dobré a nebudou z Vás vražedkyně…“)
a vytřeštil oči.
Azirafal klečel u květináčů. Všechny mouchy byly zachráněny v plastové krabičce. A masožravky se ofrňovaly nad sójovým masem, které jim anděl podstrkoval pinzetou.

Lidi v sobě maj touhu. Už vod narození jim něco chybí. Tak dlouho, že to ani nevnímaj. Chtěj, aby svět fungoval, dával smysl a... a ještě něco navíc. A tyhle kreténi to zneužívaj. Tvrděj, že jim spraví život, když se budou mazat vokurkovym krémem a přestanou žrát lepek. A když si poříděj hromadu tabulek, co je zvorganizujou.
Lidi už tak balancujou na tenký hraně naděje a voni do nich ještě mlátěj tohle.
Crowley tam dole nikdy nepřiznal, že reklama je jeho vynález. Občas se ale opil a pak prohlašoval, že si to vyčítá víc než celou tu záležitost s jablkem.

Našel Crowleyho v zadní místosti, jak se skelným výrazem klečí na podlaze. V třesoucích se rukou svíral komiksový sešit. Azirafal tiše zaúpěl, když uviděl titul.
„Crowley, pusť to,“ poklepal mu jemně na rameno.
Démon k němu obrátil sinalou tvář.
„To bude v pořádku,“ pohladil ho anděl po vlasech a odstranil komiks z jeho zorného pole.
Crowley se mu zhroutil do náručí.
„Bluhda kurgath'da'sakamt i apada* DUŠÍN!“ zaskřehotal zoufale.
Tři dny pak trvalo, než se mu podařilo vyzvracet všechno to zákonné dobro obsažené v příbězích Rychlých šípů.
*Tisíciletá mezopotámská kletba, která dle jistých výkladů znamená: „Nechť ti tvář odejme nepřítel ginga.“