DMD č. 10 pro 10. 4. 2019. Téma: Periferní bicáček

"Konečně chlapštější využití zrcadla!" konstatuje Pankrác periferně zahlédnuvší Zdirádka zkoušejícího si v trenýrkách kulturistické pózy.
"Koukej, tati, na mé bicáky!"
"No, zatím spíše bicáčky. A taky tricáčky a quadricáčky. Ale začni cvičit a bude to lepší. Také jsem v mládí schwarzeneggřil," vzpomíná Pankrác na svá studentská léta.
"Co?"
"Snažil se přiblížit Schwarzeneggerovi v kolejní posilovně čili schwarzeneggrárně. Koupím ti k narozeninám nějaké přiměřené činky a s nimi můžeš začít. A až povyrosteš, vezmu tě do nějaké schwarzeneggrárny na posilovací stroje."
Tu se vrací domů Jenovéfa a okamžitě reaguje:
"Chlapi, zítra na chatě naštípete dříví! To bude nejlepší schwarzeneggrárna! A nejsmysluplnější!"

Nejen periferní, ale snad i zadohorní, zadodolní, předohorní či předodolní...
Prostě stát se chobotnicí.
Cože to tady plácám chapadly do vody?
To jsem si jen vzpomněla, jak jsem zažívala ten luxus mít dítě a pak ještě jedno.
Dodnes nechápu, jak jsem dokázala vzít TOLIK věcí najednou do svých dvou ručiček.
A co teprve ta akrobacie s přebalováním, žehlením, vařením, hlazením a navrch muži oběda podáváním v jednom okamžiku.
Jsme my ženy prostě přebornice. I bez bicáků.
A teď tuhle štafetu přebrala naše Kateřinka, protože je z ní maminka a z nás dvou tady Děda a Babča.
Tak to má být.

Toho dne sešla Aglem Ter Kone k řece, aby nabrala vodu - stejně jako včera, jako zítra, jako každý den.
Kdyby věděla, co ji u řeky čeká, asi by si pospíšila.
A teď tu byla a čelila bílému duchovi, který se rozhodl zchladit ve vodě. Cudně sklopila zrak a jen černá kůže ji dělila od toho, aby zrudla by jako pivoňka. Neodolala, aby po očku nezašilhala po mléčně bledém muži. Och, ten tedy vážně ušel. Neměla tušení, že duchové mohou být i takto..., esteticky prostorově řešení.
Navzdory rozpačitosti situace se Aglem Ter Kone musela usmát. Tohle tedy bylo vážně utěšené setkání.

Jsme periferie
Zákona i zájmu
Periferie
A placení nájmu
Nás fakt nebere

Jsme periferie
Tvýho pohledu
Periferie
Lidských ohledů
Na ty lid sere

Jsme periferie
Repráky vyjí
Periferie
Kde spolu žijí
Punkové nutrie

Jsme periferie
Máme jen tóny
Periferie
Trávu a zvony
A taky pijem

Jsme periferie
Ležící sklenka
Periferie
Dámská volenka
Co nemá volební právo

Jsme periferie
A slabí k tomu
Periferie
Hlásím pohromu
Neslyšící řvete bravo

Jsme periferie
Máme svaly
Periferie
Chcem zbořit valy
Nezmůžeme nic

Jsme periferie
Bicáky napjaté
Periferie
Zavřete chlupaté
Taky do věznic

Jsme periferie
Soudci bez kladívka
Periferie
Nevidomá dívka
Nechte nás si hrát

"Projděte to prosím ještě jednou, udělám si náčrtky."

Mladík s dychtivým výrazem a bledýma očima, z nichž se po tmavé místnosti rozhlíželo kontrolované šílenství, svíral svůj brk dlouhými prsty. Byl to pro něj splněný sen a vyvrcholení úporné snahy vystoupat v organizaci právě na toto místo.

Starší muž si ho přeměřil unaveným pohledem a otočil se ke stolu, na němž ležela připoutána přerývaně dýchající postava.

"Dobře, tak z druhý ruky. Ale pak končíme, dalšího už dnes nechci."

Dokonale plynulým pohybem shora od klíční kosti rozřízl postavě kůži na paži až k lokti a dvěma zkušenými tahy přeťal úpony dvouhlavého svalu.

V e-mailové schránce slečny Svojanovské přistál zajímavý spam. A jak z udělání to bylo 10. dubna 2019.

Od: Donát Kozák
Předmět: Ochablé svaly? Kup si náš PERIFERNÍ BICÁČEK
KLIKNI ZDE pro slevu 38%. Okamžitý účinek garantován!

Hm, rozvažovala slečna Svojanovská. Neměla bych zakoupit spíš tabletky na zvětšení penisu, když už pracuju v IT? Nebo ty prášky na hubnutí? Jestli něco totiž rozhodně nepotřebuju, tak je to sada na opravu proláklin, žádné se na mně nenajdou...ach, a jaký by to byl život po boku nigerijského prince! Za peníze z dědictví by mi koupil vše, po čem podle spammerů toužím!

Jo, jsem to ja. A s kulturistikou jsem uz davno seknul. Ale reknu vam, chlapci, ze takovou jizdu, jakou mam za sebou ja, v tyhle republice nikdo neprozil. To byly casy, kdyz jsem rano vstal na trenink, pak vosum hodin bouchal ve fabrice a pak mne cekal zase trenink. No a o vikendu zavody. Tyjo a kdyz mi komousi povolili vyjet za hranice, tak jsem vubec nejed, abych z diet usetril na novy boty. A pohar mi stejne sebrali. To dnesni profici uz neznaj.
A ted uz posiluju jen tak okrajove a jen na jedny ruce. Tak na zdravi, kluci.

Hrdina vypjal hruď a odhodlaně vysunul bradu. Zrcadlový odraz mu vracel hrdý pohled šedých očí, otcových očí, plných odvahy jeho slavného rodu. Pevně sevřel jílec těžkého meče a pomalu jej pozvedl. Čepel se ve slunci zaleskla.
Pak meč sklonil. Opřel o stěnu vedle zrcadla. Vysoko vykasal rukávy košile. Znovu pozvedl zbraň a zaťal svaly.
"Neporazíš mě," vyzval šeptem svůj odraz.
Koutkem oka zahlédl další svůj odraz, jak se krčí za závěsem.
"Hej!" zaječel hrdina a vysekl takovou otočku, až špice meče zařinčela o podlahu.
"Bych tě porazil, kdybych do tebe stih strčit," vyprskl jeho bratr a dal se na útěk.

Jack provedl otočku,, natočil se bokem, zatnul ruku – aby vynikl sval, napnul kšandu a nakonec přidal oslnivý úsměv.

„Uhm, neruším, pane?“ zeptal se Ianto, který zrovna sešel dolů k celám.
„Ne, v pořádku.“
„Všichni vás hledáme, zachytili jsme signál. Zkoumáte reakce weevilů?“
„Ne, zkouší svou balící otočku,“ vysvětlil John Hart, který se tam vzal jakoby odnikud.

„Co dělá takový fešák v takovém pajzlu?“ zeptal se Jack Ianta. Usmál se a přitočil se k němu a usadil se na barovou židli vedle.
„Raději byste měl zkoušet balící otočku na Harta, pane,“ odsekl uraženě.
„Tu jsem trénoval kvůli tobě,“ přiznal se Jack.

Jak tlustokotníkářka sedí na trampolíně letního květinářství čekajíc na nic, tu koutkem oka zahlédne v periferii bicáčka ždímajícího své blbé tělo v záři teplometu. Protože však strom krásou oplývá něžněji, věnuje pozornost právě zelenokoštěti statečně přežívajícímu marný lidský záběr, přesto, že netuší ani zbla volání druhu tohoto košatce. Odevzdaně pak škrábe na mrtvostrom grafitem bludný čmáranec a nechápe, kdo na takový oddíl myšlenek zase přišel. Inu, kdyby blábol nebyl, dorty fantazie těžko by se rodily.
Najednou košatec jakoby se zhlédnul v nesmyslu tlustého kotníku a tiše se k ní nakloní. Tlustokotníková vzhlédne a košatec promluví: "Už budeš mít sto slov."